Říká ministr zemědělství Petr Gandalovič. Hovořili jsme s ním o současných žhavých tématech rezortu i o vyhlídkách českých zemědělců do budoucna.

Pane ministře, přišel jste na ministerstvo zemědělství z postu primátora velkého průmyslového města, tedy z prostředí, které nemá k zemědělské problematice nějak blízko. Co pro Vás představuje tato zásadní změna a jak se ve Vaší práci obě odborné problematiky doplňují, či střetávají?

Především jsem přišel z původního postu na ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), kde bylo naším úkolem zajistit čerpání evropských fondů z období 2004– 2006, ale i nových na období 2007–2013, což je problém, o kterém se hovoří dodnes. Tady na ministerstvu zemědělství je vlastně obdobný evropský fond, který se jmenuje Fond rozvoje venkova. Svou dřívější zkušenost jsem hned aplikoval a podařilo se mi zajistit schválení tohoto fondu Evropskou komisí, jako jedné z prvních dvou zemí z celkové sedmadvacítky. Myslím tedy, že v tomto byla zkušenost z MMR dobrá. Koneckonců část týmu, který tady se mnou pracuje, byl již na ministerstvu pro místní rozvoj, takže to nepochybně byla důležitá průprava. Také bych chtěl zdůraznit, že zemědělství samozřejmě není jen samotné zemědělství, je to i vodní a lesní hospodářství, a to jsou záležitosti, kterými jsem se zabýval ještě jako náměstek ministra životního prostředí před svým odjezdem do Spojených států.

říká v rozhovoru pro náš časopis ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Můžete představit základní pilíře nedávno zveřejněné reformy zemědělství?

Hlavní cíle reformy se dají shrnout do čtyř oblastí: kvalita života na venkově, konkurenceschopnost zemědělských podniků a odstranění byrokratických bariér pro jejich produkci, důraz na vlastnická práva k půdě a péči o krajinu a aktivní vystupování České republiky v Bruselu, kde se pravidla pro naše zemědělství formují. Jsem velmi rád, že ihned po zveřejnění našich záměrů se na půdě nevládních zemědělských organizací rozvinula široká diskuze a nebojím se ani kritických slov či návrhů na doplnění těch či oněch priorit. Některé výhrady však považuji za nepochopení pravidel Společné zemědělské politiky EU, jiné dokonce za zpochybnění některých základních principů, jako je priorita vlastnických práv či potřeba péče o zemědělskou krajinu.