Říká ministr zemědělství Petr Gandalovič. Hovořili jsme s ním o současných žhavých tématech rezortu i o vyhlídkách českých zemědělců do budoucna.

Pane ministře, přišel jste na ministerstvo zemědělství z postu primátora velkého průmyslového města, tedy z prostředí, které nemá k zemědělské problematice nějak blízko. Co pro Vás představuje tato zásadní změna a jak se ve Vaší práci obě odborné problematiky doplňují, či střetávají?

Především jsem přišel z původního postu na ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), kde bylo naším úkolem zajistit čerpání evropských fondů z období 2004– 2006, ale i nových na období 2007–2013, což je problém, o kterém se hovoří dodnes. Tady na ministerstvu zemědělství je vlastně obdobný evropský fond, který se jmenuje Fond rozvoje venkova. Svou dřívější zkušenost jsem hned aplikoval a podařilo se mi zajistit schválení tohoto fondu Evropskou komisí, jako jedné z prvních dvou zemí z celkové sedmadvacítky. Myslím tedy, že v tomto byla zkušenost z MMR dobrá. Koneckonců část týmu, který tady se mnou pracuje, byl již na ministerstvu pro místní rozvoj, takže to nepochybně byla důležitá průprava. Také bych chtěl zdůraznit, že zemědělství samozřejmě není jen samotné zemědělství, je to i vodní a lesní hospodářství, a to jsou záležitosti, kterými jsem se zabýval ještě jako náměstek ministra životního prostředí před svým odjezdem do Spojených států.

České zemědělství je výrazně ovlivňováno zemědělskou politikou EU, často vedoucí k velkým problémům českých zemědělských podnikatelů. Zemědělci protestují a požadují pomoc a podporu státu českému zemědělství. Dočkají se toho?

V první řadě bych chtěl říci, že čeští zemědělci nikdy nedostávali tolik finančních prostředků na svoji činnost jako teď, když jsme členskou zemí EU. Vlastně každý, kdo obdělává půdu, má právo na tzv. jednotnou platbu na plochu plus na tzv. národní doplňkové platby. V tomto roce to dělá dohromady 70 % sumy, kterou přijímají jako dotace jejich kolegové z bývalé evropské patnáctky, takže si myslím, že důvodů pro stížnosti rozhodně není tolik a rozhodně nejsou obecné. Samozřejmě jsou obory, které trpí konkurencí více než jiné. Například výroba vepřového masa se dlouhodobě potýká s nekonkurenceschopností a všechny stesky na to, že obchodní řetězce kupují maso z jiných zemí, jsou spíše o tom, že u nás bohužel nejsme schopni zajistit kvalitu a pravidelnost dodávek tak, jak si to obchodní řetězce přejí. Zemědělství je nesmírně široký obor a vždycky se najdou výrobci toho či onoho, kteří si  budou stěžovat. Všimněte si ale, že například pěstování obilí na tom i přes sucho, které jsme zažili v jarních měsících, dnes není zdaleka tak špatně. Odhaduje se, že úroda v roce 2007 bude vyšší než úroda v loňském roce. V některých komoditách jsou velmi dobré ceny, zavedli jsme systém povinného přimíchávání biopaliv, který vytváří nový odbyt pro pěstitele řepky, pro pěstitele pšenice apod. Toto všechno jsou věci, které nejsou důvodem ke stížnostem, naopak si myslím, že se obor jako celek začíná dobře zdvihat.

Do ekonomického života definitivně vstoupila tzv. biopaliva. Domníváte se, že to změní strukturu rostlinné výroby vČR? Může taková změna eventuálně ohrozit českou potravinářskou produkci?

To zatím v této etapě nehrozí, protože nízká procenta přimíchávání od 2 % do 5 % se fakticky na ceně potravin nemohou projevit. Samozřejmě už dnes přemýšlíme o dalším období, kdy bychom rádi, aby se do paliv přimíchávala větší procenta. Na tato vysokoprocentní paliva, třeba 70 a více procent, budou muset být přizpůsobeny motory a pokud by došlo k rozšíření automobilů, které by byly schopny jezdit na vysokoprocentní biolíh, budeme muset uvažovat  i o tom, jakým způsobem se to projeví třeba na ceně pšenice. Ale to je myslím v této etapě ještě velmi předčasné. V žádném případě se nikdo nemusí v následujících pěti nebo deseti letech bát zdražování potravin díky biopalivům.

Na konci června se podařilo vyřešit dlouhotrvající spor mezi státním podnikem Lesy ČR a Konfederací lesnického a dřevozpracujícího svazu. U části zakázek bude obchod probíhat v režii státního podniku, u druhé části budou dřevo obchodovat přímo firmy pracující na daném území. Který z modelů je podle Vás výhodnější?

Co se týká těch dvou modelů těžby, jsou skutečně vzájemně porovnatelné z hlediska hospodaření. Po dohodě s dřevařskými společnostmi dokonce na vyhodnocení obou modelů zřídíme nezávislou komisi a uvidí se, které argumenty budou pravdivé. Zda ty, které přednášejí těžařské firmy, nebo ty, které prezentujeme my na základě zkušeností například Rakouských státních lesů nebo Bavorských státních lesů. Duální model není nic tak špatného, protože zde vznikne možnost porovnání cen a nikdo nebude moci obviňovat Lesy ČR, že svojí dominantní pozicí na trhu ovlivňují ceny dřeva. Tím, že minimálně polovinu budou prodávat samy firmy, bude cena dřeva ovlivňována i jimi.

Zmiňoval jste rakouské a německé lesy. Jaká je situace tam? Našla by se objemem lesů s námi srovnatelná země?

Je potřeba říci, že v těchto státech lesy zaujímají podstatně menší procento celkové lesní plochy. Mám na mysli Rakousko a Bavorsko. O ostatních spolkových zemích v Německu nejsem přesně informován. Tím, že zaujímají menší plochy, nejsou tak dominantním hráčem, jako jsou naše státní lesy. A je pravdou, že oni těží vlastně na odvozní místo. To znamená, že si nechávají dřevní hmotu vytěžit a pak ji prodávají sami. Velký objem státních lesů má z evropských původně tržních ekonomik díky své geografické rozloze Finsko a potom jsou to ty země, které přešly z bývalých plánovaných ekonomik, kde všechno bylo státní, jako je Polsko a Maďarsko. Tam je podíl státních lesů mnohdy ještě vyšší než u nás.

Kdy bude možné očekávat návrh zákona o správě lesního majetku, který by zaručil dlouhodobější stabilitu v lesním odvětví?

Zákon začínáme připravovat. Skutečně si myslím, že je potřeba, aby byla správa státního lesního majetku řízena zákonem, aby se podmínky neměnily prakticky pokaždé, když přijde nová vláda. Předpokládám, že na podzim bychom mohli mít připraveny zásady zákona, na jaře paragrafované znění, během příštího roku by zákon mohl být projednán a podle této předběžné představy by mohl platit od roku 2009.

Současným horkým problémem drůbežářství je výskyt ptačí chřipky, jejíž likvidace bohužel přináší likvidaci početných chovů drůbeže. Zemědělcům mají být škody kompenzovány. Do jakého rozsahu škod dokáže stát tyto kompenzace poskytnout a do jakého procenta škod?

Podle příslušných předpisů budou kompenzováni chovatelé jak farmových, tak i domácích chovů podle příslušných tabulek, v řádu desetikorun na slepice a v řádu stokorun na krůty. Tato kompenzace bude vyplacena všem a ČR pak bude moci požádat Evropskou komisi o proplacení 50 % z této sumy, což je celoevropský příspěvek k boji proti nakažlivým chorobám.

Už je zřejmé, jak k přenosu skutečně došlo?

Je pravděpodobné, že se na přenosu podílel člověk nebo technika. Snad někdo, kdo v daném období navštívil všechny inkriminované farmové chovy, protože jsou přece jen několik kilometrů vzdáleny. Domníváme se, že přenos vzduchem není pravděpodobný. Navíc dnes již farmy patří třem různým subjektům.

Byla přijata taková opatření, aby se podobná situace nemohla opakovat?

Veterinární správa se tím velmi vážně zabývá, nicméně způsob přenosu je natolik obtížné stanovit, že bude spíše potřebné aplikovat obecná bezpečnostní a karanténní pravidla. Rád bych dodal, že zatím je dobře, že se podařilo lokalizovat nákazu v jednom regionu, že se stále jedná o jedno a to samé ložisko. Je to sice vážná věc, když dojde k napadení farmového chovu a je třeba ho celý zlikvidovat, na druhé straně není důvod, aby se občané báli drůbežího masa nebo obecně ptáků ve zbytku ČR, protože předpokládáme, že tento region by měl být natolik veterinárně uzavřen, že by se nákaza neměla do žádných jiných částí ČR rozšířit.

Podle zákona o vypořádání majetkových podílů v souvislosti s transformací zemědělských družstev mají nevypořádané nároky oprávněných osob vypořádat společnosti, do kterých byly převedeny části majetku družstev. Lze tento princip vůbec uplatnit a zaručuje rovné uspořádání těchto nároků? Podaří se celý problém řešit tak, aby byl spravedlivý jak vůči oprávněným osobám, tak vůči povinným, tedy aktivním zemědělcům?

Především chci upřímně říci, že se tou věcí hodlám zabývat, na rozdíl od mých předchůdců, kteří tu situaci nechávali být a celkem jim moc nezáleželo na tom, že tady byla velká skupina osob, kterým byla odepřena jejich oprávněná restituce nebo zákonem oprávněný nárok. To podle mého názoru není dobrá situace a představuje nespravedlnost mezi občany, kteří nějakou kompenzaci dostali, a druhými, kteří ne. Je to ale také nespravedlivé vůči těm podnikatelským subjektům, které tyto nároky vyplatily, oproti těm, kteří nějakým způsobem  vyvedly majetek do jiných subjektů a tím pádem se této zátěže zbavili a získali tak konkurenční výhodu. Myslím, že ten problém je třeba řešit, ale zda to bude přímo tímto jednoduchým principem přechodu na nové subjekty, nebo zda se tam bude muset najít nějaké jiné pravidlo, teď nejsem schopen říci. Rozhodně nechci, aby se tento zákon stal zdrojem nestability v zemědělském odvětví, protože podnikání v něm je složité a závislé na mnoha faktorech a není možné ho ještě destabilizovat nějakými dalšími kroky. Myslím, že se shodneme na tom, že je zde potřeba učinit spravedlnosti zadost.

Otázka pro budoucno – podaří se vytvořit nějaká optimální pravidla zemědělské politiky, která by preferovala efektivní zemědělskou výrobu a vyloučila spekulace a čachry, např. zneužívání dotací či výprodej zemědělské půdy v nečistých dražbách?

Každé pravidlo je dříve nebo později někým zneužito, nebo se ho někdo snaží nějakým způsobem obcházet. Vždy je třeba, abychom se z těchto věcí poučili a nedovolili, aby pokračovaly dál. Když hovoříte například o dražbách státní půdy, tam nepochybně bylo chybou, že není třeba skládat žádnou kauci. Jednotliví uchazeči mohli v podstatě beztrestně odstupovat a pokud se domluvili, nechali tam toho, kdo z nich dal vlastně nejnižší nabídku. To je věc, vůči které bude velice obtížné postupovat trestně-právní cestou, protože dokazovat tyto úmysly bude velice obtížné a navíc, jak říkám, oni v podstatě postupovali v souladu se zákonem.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch na tomto postu?

Rozhodně to je rozjetí programu Rozvoje venkova, protože znamená 13 miliard pro české zemědělství. Je to důkaz toho, že umíme čerpat evropské peníze, že nemáme žádné potíže program dobře projednat, napsat, že naši zemědělci budou umět taky velmi dobře čerpat, protože mají zkušenosti z minulého období. To nepochybně považuji za velký úspěch nejen svůj, ale především týmu, který tady se mnou pracuje.

Není Vám trochu líto, že jste v těchto věcech nemohl pokračovat na MMR?

To je spekulativní otázka, člověk pracuje tam, kde je to potřeba, a já nechci říkat nějaká velká slova na téma, že mě to baví. Ale je faktem, že zemědělství je skutečně velmi komplexní a důležitý rezort, který sahá od krajiny, vody, lesů, až po potravinovou bezpečnost a to jsou podle mě věci, se kterými se setkává skutečně bezprostředně každý občan, a to cítím jako velkou odpovědnost a doufám, že tu práci zvládnu.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková