Společnost Westinghouse Electric Company podepsala 1. prosince v Praze v rámci přípravy na pravděpodobnou výstavbu elektrárny AP1000 v České republice memorandum s firmou Vítkovice, a.s. Pokud bude technologie AP1000 pro Temelín vybrána, Westinghouse na základě této dohody plánuje objednat od vítkovických strojíren řadu komponentů a vybavení.

Dohodu za Westinghouse podepsal prezident pro Evropu, Blízký východ a Afriku, Yves Brachet, a předseda představenstva Vítkovice, a.s., Jan Světlík, který je zároveň prezidentem Národního strojírenského klastru.

Dříve zvažovaná dostavba Jaderné elektrárny Dukovany není na programu. Jedním z těch, kdo se s tímto stavem nemůže a nechce vyrovnat, je senátor Vítězslav Jonáš. Téma našeho rozhovoru s ním je tedy zcela jednoznačně dáno.

Domníváte se, že ještě existuje šance, že by se i v  Jaderné elektrárně Dukovany začalo s dostavbou?

ČEZ rozhodl, že je pro něj v současné situaci neekonomické stavět nový blok v Dukovanech. To vyjádření bylo jednoduché: „Není na programu dne.“ Snaží se teď, podle rozhodnutí vlády, řešit Temelín. Podle předsedy vlády přišel okamžik, kdy je třeba skončit se zahraničními akvizicemi a začít něco dělat v Česku. A tak se teď rozběhla horečná aktivita, ale Dukovany v tom nejsou. To u nás na Třebíčsku vyvolalo velkou odezvu. Svolali jsme konferenci Energetické Třebíčsko, kam jsme  pozvali experty i tehdejšího ministra průmyslu Martina Kocourka, jenomže z té konference bohužel jednoznačně vyplynulo, že příprava na dostavbu Dukovan už má pět minut po dvanácté, protože po roce 2025 je další prodlužování životnosti dukovanské elektrárny někde v oblasti snů.

Na té konferenci jsme zbořili mýtus, který mezi veřejností na Vysočině přetrvával a který říkal, že Dukovany pojedou dál, do roku 2045 až 2060.

Je tedy i podle vás s nadějí na dostavbu bloku v Dukovanech konec?

Lidé už vědí, že to není žádná poplašná zpráva. Není v silách státu ani ČEZ, peníze na to prostě nejsou, aby se stihl postavit do konce roku 2025 další blok i v Dukovanech. Bohužel i Evropská komise se k dalšímu rozvoji jaderné energetiky u nás staví mírně řečeno rezervovaně.

Rozhodně se ale nevzdáváme, snažíme se teď vytvořit tlak z našeho regionu. Chceme slyšet jasné slovo, co bude dál s Dukovany. Zakládáme sdružení, jehož protagonisty budou město Třebíč, Západomoravská vysoká škola Třebíč a Hospodářská komora Třebíč, tedy subjekty, které pořádaly už zmíněnou konferenci Energetické Třebíčsko.

S předsedou vlády už jsem mluvil, chystám se na setkání s novým ministrem průmyslu, chystám se samozřejmě i k setkáním s představiteli ČEZ. Chci jim říct, že by nám měli předložit srovnávací studii, zda je skutečně výhodnější zahájit výstavbu dvou bloků v Temelíně, a ne jednoho v Dukovanech. Přesvědčit je o nutnosti začít s výstavbou bloku u nás bude určitě složité. Ale pokud se začnou stavět „jenom“ dva bloky v Temelíně, pak se Dukovany skutečně zavřou.

Nebyl by to v současné situaci tak trochu zázrak, kdyby se vám podařilo tento vývoj zvrátit?

Tak se musíme o ten zázrak pokusit. Změnit názor vedení ČEZ, premiéra, vlády, aby se nejdříve postavil jeden blok v Dukovanech a pak se začalo s výstavbou dvou bloků nové generace v Temelíně. Největším přispěvatelem na výstavbu oněch temelínských bloků bude nakonec stejně právě Jaderná elektrárna Dukovany. Těch 16 miliard ročně, které Dukovany vyprodukují jako zisk, půjde do temelínských bloků. ČEZ investoval v zahraničí, nenašetřil si, a někde ty prostředky prostě vzít musí. Samozřejmě, že si vezme i nějaké úvěry, ale spousta peněz půjde právě z Dukovan.

Věřím ale, že se to podaří. Vidím v tomto směru dvě varianty možné dohody. Jedna varianta je, že je pro dostavbu Dukovan jako první etapy přesvědčíme. Druhá varianta je, že se spustí příští rok EIA i na Dukovany a že budeme současně připravovat Dukovany tak, aby bylo ke stavebnímu povolení připraveno vše hned v okamžiku, kdy se spustí výstavba v Temelíně. Stejně si ale myslím, že ani Temelín nelze stihnout postavit do roku 2025, protože už teď je skluz oproti plánu dva roky. Nechci to ČEZ podsouvat, ale myslím si, že nespěchá. Protože stavět znamená investice, není zisk a malým akcionářům ani státu se nelíbí, že nebudou mít dividendy.

Jaké vidíte argumenty pro a proti dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany?

Kdyby byla vypracována srovnávací studie, zda prvně dostavět blok v elektrárně v Dukovanech, nebo v Temelíně, myslím si, že je zde spousta plusů pro Dukovany.

Po Fukušimě vzrostl tlak na bezpečnost, dělají se stress testy a dukovanská elektrárna prozatím splňuje všechny zvýšené požadavky. Jenomže čtyři dukovanské bloky, které nemají kontejnment, budou mít problémy už jenom s prodloužením provozu po roce 2015, kdy končí licence prvnímu bloku. Prozatím je to v naší české kompetenci, takže si říkáme, že by Státní úřad pro jadernou bezpečnost mohl provoz naší elektrárny prodloužit. Ale po roce 2025 je provoz Dukovan, jak už jsem řekl, opravdu někde v říši snů. A my nemůžeme stavět na snech. Přitom je přece logické začít s budováním nových zdrojů ve starší elektrárně, a ne v Temelíně, který má před sebou ještě třicet let životnosti a více.

Dalším argumentem, a ne nevýznamným, je to, že tenhle region je snad jediný v republice, který je k jaderné energetice vstřícný, který ji přijímá bez odporu. Panuje zde naprostá loajalita, my jsme schopni nejenom nebránit projednávání EIA, ale my jsme schopni je co nejvíce usnadnit, urychlit. Věřím, že i úřady jsou schopny všechny náležitosti vyřídit v nejkratších možných lhůtách, aby se stavělo. Pokud o něco jde, my jsme schopni se sjednotit, jsme pro. To se o regionu kolem Temelína, ať se na mne kvůli tomu nezlobí, říct nedá. Tam se dnes vymýšlejí neskutečné požadavky, dálnice a podobně. Oni to tam samozřejmě tak necítí jako my, oni mají dostavbu v podstatě jistou. Ty investice k nim prostě stejně přijdou.

Dalším argumentem pro Dukovany je vyvedení vyrobené elektřiny. Dukovany mají nové vývody na jih Evropy. To Temelín nemá.

A pak je tu blackout. Energetický komplex Dukovany – přečerpávací vodní elektrárna Dalešice dokáže najet ze tmy, tj. umí nastartovat energetickou soustavu. A to neumí žádný jiný zdroj v České republice!

Jako negativum Dukovan se uvádí nedostatek vody. To by platilo v případě, kdyby se stavěl nový blok o výkonu dejme tomu více než tisíc megawatt. Tehdy by to bylo na hraně. Ale uvědomme si, že už jsme v roce 2011, čtyři roky před ukončením licence k provozu. A kdyby se začalo stavět právě teď, tak bude hotovo někdy po roce 2025 a mezitím už bude odstaven starý blok, u něhož další prodlužování z ekonomických důvodů nepřipadá v úvahu. A nový blok bude mít úplně nový systém chlazení, takže bude potřebovat méně chladicího média než ten starý.

Mluvil jste o tom, že za dostavbu Dukovan bojují v současné době především instituce, mezi lidmi podle vašich slov přetrvává přesvědčení, že všechno dobře dopadne i bez jejich aktivní účasti. Je to tak?

Už se to mění, konference Energetické Třebíčsko leckoho probudila. Angažuje se nejen město Třebíč, kde bydlí značná část obsluhy elektrárny, Západomoravská vysoká škola nebo Hospodářská komora Třebíč. Lidé si začínají uvědomovat, že pokud by přestala výroba elektrické energie a nestavělo se, zkolabuje veškeré podnikání v regionu, dojde k obrovskému sociálnímu kolapsu. Naše firmy už teď shánějí zakázky ve Vietnamu nebo v Saudské Arábii. Tam jsem viděl, že se staví deset bloků, chtějí dokonce patnáct, protože vědí, že musí diverzifikovat výrobu elektrické energie.

Velký potenciál v sobě skrývá sdružení obcí Energoregion 2020, v němž je zapojena spousta obcí i z Jihomoravského kraje, těch je dokonce víc než z Vysočiny.

Chystáme se opravdu jednat s představiteli ČEZ i vlády a otevřeně jim chceme říci, že jim to neprojde tak lehce, že celý region povstane, že bude bojovat o svou elektrárnu. My už nemůžeme sedět se založenýma rukama a dívat se, jak se to vyvíjí. Pro nás je otázka dostavby Dukovan životně důležitá. Nemůžeme zůstat jen u slušné a korektní korespondence. A musí povstat celý region, musí začít tvrdě bojovat všemi legálními prostředky. Zapojit se musí politici napříč stranami. Kraj se do toho musí zapojit naprosto aktivně, nestačí sedět na úřadě a psát dopisy, hejtman musí být přítomen na všech důležitých jednáních v Praze. Musí to být tvrdý odpor na všech úrovních. Členové vlády si prozatím vůbec neuvědomují, jaké dopady by to mělo, nepostavit další blok v Dukovanech.

Mluvíte o sociálním kolapsu. Co konkrétně si pod tím máme představit?

Jenom v samotném provozu je zaměstnáno řekněme zhruba 1000 lidí, kteří v elektrárně  pracují nastálo jako obsluha provozů elektrárny. A další dva tisíce lidí pracují v servisních firmách nebo jsou službami na provoz elektrárny napojeni.

Pro náš region by to znamenalo doopravdy naprostý kolaps. Ti lidé, kteří jsou navázáni přímo na elektrárnu, totiž dávají příležitost k práci spoustě dalších lidí, třeba ve službách, ve školství, ubytování, stravování... No prostě, byla by to sociální katastrofa.

Ředitel Zdeněk Borůvka mě pozval na Střední průmyslovou školu Třebíč, kde nedávno otevřeli obor jaderná energetika, a ukázal mi špičkově vybavené laboratoře. Tam jsem pochopil, proč se nám i přesto nedaří vychovávat dostatek středoškolsky vzdělaných energetiků. Protože ti studenti jsou tak dobří, že se v podstatě všichni dostanou na vysokou školu. Zřejmě by bylo potřeba otevřít další třídu v ročníku, abychom měli dost středoškolsky vzdělaných odborníků na údržbu provozu elektrárny. Ale jak se mohou rodiče rozhodovat, že dají dítě na studium oboru energetika, když vidí, že osud Dukovan je nejistý, že další výstavba se nechystá? Bude se někdo hlásit na navazující obor na vysokou školu? Nebude, když nevidí perspektivu.

Budete tedy jednat na všech úrovních. Jak silný bude váš hlas?

Když to přeženu, řeknu, že budou i demonstrace. To není možné jenom korespondovat. 

Pro Třebíčsko by ten katastrofický scénář, o němž tu hovoříme, znamenal naprostý kolaps, takže proto se snažíme křičet nahlas.

V době, kdy se Dukovany stavěly, likvidovaly se tři obce. A nikdo ani nepomyslel na to, že zde elektrárna bude jenom na čas, že se bude utlumovat. Je to paradox, kde by mě napadlo, když se stavěly Dukovany, že zrovna já budu bojovat za jejich další existenci, za zachování provozu a další výstavbu vlastně proti záměru ČEZ. Vždyť my jsme dosud vždy byli na jedné lodi.

Za rozhovor poděkoval: Ivo Nechvátal

Jan Nehoda, jednatel NET4GAS

Časopis Parlament, vláda, samospráva byl přítomen slavnostnímu zahájení v Brandově. Využili jsme této příležitosti a položili jsme jednateli společnosti NET4GAS Janu Nehodovi několik otázek:

Jaký význam má pro Českou republiku právě otevřená hraniční předávací stanice v Brandově?

Uvedení Hraniční předávací stanice v Brandově do provozu, které slavnostně provedl pan prezident Václav Klaus a paní Hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová, je velmi důležitým mezníkem pro zvýšení bezpečnosti zásobování  střední a západní Evropy a tím potenciálně i České republiky zemním plynem.

Nyní už můžeme říct, že existují tři  alternativní trasy  pro dopravu ruského zemního plynu do zemí Evropské unie. První přes Ukrajinu, Slovensko a Českou republiku, druhá přes Bělorusko a Polsko a nyní i třetí plynovodem Nordstream vedeným pod Baltským mořem a plynovodem OPAL přes Německo do Brandova.  Neznamená to ovšem, že bychom po dokončení Brandova byli zcela hotovi. Existuje sice propojení se stávající českou přepravní soustavou, ale ještě je třeba dobudovat nový plynovod GAZELA, který propojí stávající hraniční předávací stanici Brandov se soustavou MEGAL v německém Waidhausu. Díky tomu bude možné velmi jednoduše a v dostatečné kapacitě přepravovat zemní plyn až na jih Německa a do Francie.

Tento nový vysokotlaký plynovod, který předpokládáme dokončit na konci příštího roku, bude disponovat přepravní kapacitou cca 30 miliard m3 zemního plynu za rok. V době kdy se německá vláda rozhodla ustoupit od výroby energie z jádra to znamená, že význam zemního plynu jako  primárního energetického zdroje výrazně posílí. Je zcela jednoznačné, že strategická pozice České republiky se touto investicí výrazně posiluje.

Je to v krátké době již druhý hraniční propoj,  který vaše společnost otevřela: v září jste zahájili provoz v Chotěbuzi na česko-polské hranici. Můžete našim čtenářům přiblížit i tento projekt a jeho význam?

Oba tyto projekty  – tedy vybudování historicky prvního vysokotlakého propoje mezi Českou republikou a Polskem STORK a výstavba vysokotlakého plynovodu GAZELA mezi Brandovem a Rozvadovem vznikly zcela nezávisle na sobě, ale ve své podstatě je jejich smysl totožný. Posílení energetické bezpečnosti České republiky, sousedních zemí a zemí Evropské unie.

Pokud jde o plynovod STORK, který 14. září 2011 slavnostně uvedl do provozu český premiér Petr Nečas a polský předseda Rady ministrů pan Donald Tusk, je to jeden z řady projektů, na jejichž financování se podílelela i Evropská unie v rámci svého programu pro hospodářské oživené v oblasti energetiky (EEPR).

Nové propojení mezi Českou republikou a Polskem umožňuje obousměrné proudění zemního plynu.  V současné době jde o export plynu do polské přepravní soustavy při kapacitě přibližně 0,5 mld. m³ ročně. Cílem polské i české strany je  zvyšovat využití této přepravní kapacity přes hraniční předávací stanici Ciezsyn na polském území dle možností obou propojených soustav.

Jaký je tedy současný stav v distribuci plynu v ČR a jaké  další stavební práce jsou nyní aktuální?

Samozřejmě zvažujeme celou řadu dalších projektů, ale v současné době by bylo předčasné je blíže specifikovat. Čeká nás u nich ještě hodně analytické práce a důkladného posouzení. Naše plány jsou zahrnuty v dokumentu , který presentujeme na

našich  webových stránkách www.net4gas.cz, aktuality „Desetiletý plán rozvoje plynárenské sítě 2012- 2021

Jaké jsou konečné představy o síti plynovodů v ČR a jejich napojejí do evropského systému?

Žádný konečný plán neexistuje, přepravní soustava se neustále vyvíjí podle požadavků trhu, tedy producentů, obchodníků a konečných zákazníků.

Jaká je spotřeba zemního plynu v ČR?

V posledních letech se spotřeba zemního plynu pohybuje mezi 8,5 – 9,0 mld. m^3/ ročně v závislosti na průměrné roční teplotě. Domácnosti spotřebují cca 40 %, průmysl cca 60 %  ročního objemu dodaného zemního plynu. Tento poměr je však v jednotlivých regionech rozdílný.

Děkuji za rozhovor: Michal Korol

Europoslanec za ODS, lékař Miroslav Ouzký, pracuje v jednom z nejdůležitějších výborů Evropského parlamentu – pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Z titulu své funkce se tak často zabývá i problémy získávání energie a souvisejícím dopadům na životní prostředí. Časopis Parlament, vláda, samospráva mu položil několik otázek, týkající se dostavby Jaderné elektrárny Temelín.

Pane poslanče, proč se dnes vůbec zabývat dostavbou JE Temelín, když jsou teď v “módě” obnovitelné zdroje energie?

                S ohledem na poslední události v Německu a jejich novou energetickou koncepci se dnes setkáváme se sílícími hlasy, které tvrdí, že již můžeme většinu energetické poptávky trhu kompenzovat z obnovitelných zdrojů energie (OZE). To je však omyl! Je prokázáno, že OZE ve stávající podobě nedokážou poptávku po elektrické energii plně uspokojit. Jednoduše to dnes technologicky neumíme. V neprospěch tohoto způsobu přispívá i fakt „nárazovosti“ získávání této energie. Slunce se může schovat za mraky, vítr zeslábne a výroba se omezí, kdežto nároky na spotřebu ne. Poptávka po elektřině přitom vykazuje, až na částečnou stagnaci způsobenou ekonomickou krizí, neustálý růst. Existuje reálný předpoklad, že konkrétně již zmiňované Německo bude bojovat

s nedostatkem elektrické energie a bude se ji snažit ve svém okolí skupovat. V případě, že i my se dostaneme do situace, kdy budeme muset elektřinu nakupovat, přestože již dnes je zřejmé, že už není od koho, snadno nás přeplatí. OZE jsou zde potřeba, ale jen jako vítaný doplněk energetického mixu.

Co přinese dostavba JE Temelín českému státu a co bude znamenat pro českého občana.

                Energetickou nezávislost. To je to nejdůležitější, co může od dostavby JE Temelín očekávat stát. Občan naopak ocení, že elektřina nepodraží o tolik, jako by se stalo bez dostavby dalších bloku. Je potřeba si uvědomit, že jakákoliv náhrada – jakékoliv procento nahrazené z OZE přímo zdražuje cenu elektřiny. Výkup je totiž dotovaný, což se obratem promítne do konečné ceny. Pro odstrašující příklad nemusíme chodit daleko. Odhad dopadu solární energetiky zminulého roku, kdy díky závazkům státu o výkupních cenách hrozilo zdražením elektřiny, počítal s navýšením cen o 12 % u občanů respektive až 18 % pro průmysl. To by znamenalo jediné – česká výroba by se stala nekonkurenceschopnou. Proto následovala reakce státu a kroky, na které se snesla oprávněná vlna kritiky, a kvůli kterým můžeme očekávat další vlnu arbitráží. Temelín, z mého pohledu, přináší ČR mnoho příležitostí a určitou jistotu v energetické otázce. Jak říkám, pokud se ostatní rozhodli pro závislost na

dovozu elektřiny, buďme připraveni jim ji prodat.

Zájem podílet se na dostavbě Temelína mají tři uchazeči. Kterého byste osobně viděl nejraději jako vítěze a proč?

                Pokud vezmu, že všechny nabízené technologie musí být samozřejmě kvalitní, tak obstát by měl uchazeč s nejlepší cenovou nabídkou. Přestože nejsilnější lobbing vyvíjí zástupce americké společnosti, z politických důvodů by bylo vhodnější, aby dodavatel pocházel z Evropy, tedy v tomto případě Francouz. Francie by byla silným partnerem v očekávaných sporech v EU. To je ale čistě subjektivní a politický pohled. Rozhodnout by měl jen a pouze ČEZ a to výhradně z pohledu ceny a kvality nabídky.

Lze očekávat zvýšený německý tlak na Česko, aby ukončilo výrobu energie z jádra?

                Tlak na Česko již nastal. Je veden v politické rovině a dle mého je velmi nekorektní, protože o těchto věcech mají rozhodovat jen autority dané země, které mají důvěru svých občanů. Stejně jako my nenapadáme Rakousko, že nakupuje energii zvenčí, je to jejich svobodné rozhodnutí, nesmí to samé nikdo dělat nám. Energetická koncepce je čistě naší záležitostí a musí odpovídat potřebám a možnostem ČR jako suverénního státu.

Jak vnímáte výroky zástupců strany zelených v Německu, kteří nejen že věří tomu, že k úplnému odpojení JE v Německu dojde již 2017, ale také rozhlašují, že českou jadernou elektřinu v Německu nikdo nechce. Případné výpadky prý kompenzují alpskými vodními elektrárnami a bioplynem.

                Elektřina má, ze své podstaty, jednu výhodu, spotřebitel nepozná, odkud pochází a jak byla vyrobena. Výroky typu, že nebudeme od vás kupovat elektřinu vyrobenou v jaderných elektrárnách, jsou proto nesmysl. Mohli bychom to přeložit jako - nekoupíme od vás žádnou elektřinu, pokud budete mít jaderné elektrárny. Nikdo totiž nepozná, jak byla vyrobena. Podobné výroky jsou spíše politické a zaměřené směrem k voličům. Naopak

by se slušelo dodat, že Německo díky rozvoji energetiky se zaměřením na OZE již teď působí velké problémy v celoevropské rozvodné síti.

Rozhodnutí o energetickém mixu je sice na každém členském státě EU a je pevně zakotveno i v Lisabonské smlouvě, ale nemůžeme do budoucna očekávat, že by Německo, Rakousko a další protijaderně smýšlející země EU vyvolaly jednání na toto téma, případně i změnu konkrétních pasáží LS?

                Troufám si tvrdit, že k tomu může dojít, ale neumím si představit, že by to ve výsledku prošlo - že by někdo nevyužil právo veta. Francie je na poli výroby elektřiny z jádra silným hráčem a nevěřím, že by toto povolila.

Je pravděpodobné, že by tzv. stress testy jaderných elektráren, pokud budou mít vyloženě politický podtext, mohly být oním nástrojem, jak projaderným zemím komplikovat život? Případně, můžeme očekávat německou “daň” za jaderné palivo na celoevropské úrovni?

                Nemyslím si, že by daň za jaderné palivo nějakým jednoduchým způsobem prošla. Na to není většinová vůle. Naopak stress testy ano a ty mohou život projaderným členům EU komplikovat. Ale jen do doby, než se elektrické energie začne opravdu nedostávat. Zelené šílenství se totiž změní v racionální pohled jedině tehdy,

až voliči, nejprve asi němečtí, budou bez proudu.

říká obchodní ředitel společnosti ČEZ Alan Svoboda

Co přinese otevření trhu s elektřinou spotřebitelům?

Otevření trhu vyžaduje EU od všech členských zemí. Hlavní výhodou je, že si každý odběratel elektřiny může vybrat svého dodavatele, že se odděluje správa distribučních a přenosových sítí od samotných dodávek elektřiny. Na jedné straně zůstává regulovaná distribuce a přenos, na druhé straně se formuje konkurenční prostředí dodavatelů elektřiny, kteří nakupují na velkoobchodním trhu a dodávají koncovým zákazníkům spolu s různými službami.