Jiří Rusnok, předseda Asociace penzijních fondů:
Vládní návrh penzijní reformy je taková bramboračka

Jiří Rusnok, člen NERV, předseda Asociace penzijních fondů, člen 2. Bezděkovy komise pro přípravu penzijní reformy, není příliš spokojen s návrhem penzijní reformy v podobě, jakou ji počátkem dubna schválila vláda. Nelíbí se mu zejména, že spoření na soukromých účtech nebude povinné a nebude omezeno věkem, říká v rozhovoru pro Parlament-vláda-samospráva.

Proč je nutná penzijní reforma?
Vycházíme ze 4 základních cílů – diverzifikace zdrojů příjmů seniorů, zmírnění mezigenerační nespravedlnosti, zvýšení udržitelnosti systému a zásluhovosti.
Potřebujeme posílit spoření na důchod. Vycházíme ze zjištění, že dnes asi minimálně 95 % příjmů našich seniorů pochází ze státního důchodového systému. V tomto směru jsme v Evropě i ve světě dost výjimeční, ani v Německu, Rakousku tomu tak není, tam kolem 15 % příjmů seniorů pochází z jiných zdrojů, spoření, podnikových zdrojů, rezerv, životních pojistek apod.
Dalším východiskem pro reformu je, že potřebujeme zmírnit mezigenerační nespravedlnost, která je objektivní a daná tím, že se mění demografická struktura obyvatelstva – stárneme. Postupně se dožíváme stále vyššího věku a současně se rodí stále méně dětí. To povede k tomu, že současní třicátníci, čtyřicátníci amladší generace budou odcházet do důchodu za jiné situace než dnes, za jiného poměru plátců do systému a těch, co z něj čerpají a budou proto dostávat relativně nižší důchody než dnešní senioři, tj. nižší procento z jejich čisté mzdy než dnes.

Dnes je to kolik?
Dnes je to u občana, který pobíral průměrnou mzdu a odešel do důchodu v určeném věku v průměru 56-57 % z bývalé čisté mzdy.Pokud měl menší výdělek, dostává více, pokud měl vyšší, dostává méně. Za 30 let ale takový člověk dostane řádově o 10–20 % z bývalé čisté mzdy méně než dnes. Nemusí mít horší životní úroveň než dnešní důchodci, ale relativně to bude nespravedlivé, protože třicátníci i čtyřicátníci budou platit i nadále 28 % ze své hrubé mzdy na důchodové pojištění jako dnešní padesátníci, ale důchody dostanou relativně mnohem nižší než oni, jen 35-40 % bývalé čisté mzdy. To je evidentní mezigenerační nespravedlnost, se kterou je třeba něco dělat zmnoha důvodů. Zejména, aby se nevyostřoval konflikt generací, aby mladí neunikali ze systému – jako OSVČ nebo do zahraničí. Jestliže chci ten problém zmírnit, pak je jednou z mála osvědčených cest dát mladším lidem do 40 let určitou úlevu, vykompenzovat jim ten pokles – zvýhodnit je tak, že si část peněz odváděných povinně na sociální pojištění budou moci ukládat na svůj individuální účet, pro účely zabezpečení ve stáří.Tím se jim sníží povinné pojistné a navíc dostanou určitý bonus, který jim pomůže kompenzovat relativní pokles důchodu.
Pak je zde ještě otázka udržitelnosti systému, ta se týká spravování prvního pilíře – průběžného státního sytému – tam se chováme v zásadě správně. Vícezdrojové financování je však lepší.
Čtvrtým cílem reformy je větší zásluhovost důchodů. Toho se nejlépe dosáhne také individualizací. Tři procenta vyvedená u vysokopříjmových osob je mnohem více než tři procenta u nízkopříjmových osob.

Které z cílů vládní návrh reformy plní? Jak jste s ní v tomto směru spokojen?
Nejsem s ním příliš spokojen. Z několika důvodů – za prvé se mi nelíbí dobrovolnost toho vyvádění 3 % sociálního pojištění z průběžného systému. Mělo to být povinně a jen pro mladší věkové skupiny. Starší do toho neměli být vtahováni, nedává to ekonomický smysl, ani tam není tolik třeba řešit mezigenerační nespravedlnost.
K těm 3 % ještě musí lidé povinně přidat 2 % ze svého příjmu, to nedává smysl. Dobrovolně si může spořit na důchod každý už dnes, kolik chce. Vytváření druhého dobrovolného pilíře, z něhož se ale nedá vystoupit, povede podle mě k malému zájmu se do tohoto systému zapojit s přihlédnutím ke všem nejistotám, které kolem reformy panují – ČSSD chce tyto fondy znárodnit, jiný zrušit apod. Rozhodnutí zvýšit si dobrovolně daň z příjmu o 2 % ze svého mzdového základu po celý život je poměrně závažné vzhledem k tomu, že je to rozhodnutí nevratné. Každý rozumný člověk bude velmi zvažovat, zda to udělá. Podle mě je ta podmínka zbytečná, komplikující, může to vést k tomu, že budou dealery přesvědčováni, aby si ta 2 % pokryli z dobrovolného připojištění, aby je převedli ze stávajících penzijních fondů, ty aby zrušili, což také ničemu neprospěje.

Jak budou vedle sebe koexistovat stávající penzijní fondy a nové penzijní fondy? V čem se budou lišit?
Teoreticky koexistovat mohou. Lišit se budou tak, že do těch nových půjdou ta 3 % z průběžného státního systému, u starých bude jen státní příspěvek amožnost úlevy z daní. Ale je to velmi složitá struktura, dalo se to řešit mnohem efektivněji, že by Správa sociálního zabezpečení (SSZ) vedla individuální účty lidí v tzv. druhém pilíři a dala by jim k dispozici investovat do plejády různých podílových fondů a investičních společností. Z těch by si volili, ale anonymně, jen podle svých investičních potřeb a chutí, a SSZ by pak posílala ty peníze jednotlivým fondům.

Podle toho, jestli někdo chce vyšší či nižší riziko?
Ano. Mohly by tam být i státní obligace, akciové fondy apod.
Druhou variantou, kterou NERV navrhoval, aby přestaly obavy z tunelování v soukromých fondech byl jeden státní fond, spravovaný ČNB, individuální účty by spravovala ČSSZ. Ten jeden fond vedený ČNB by také investoval do akcií, podílových fondů, dluhopisů a široké škály aktiv po celém světě, aby riziko selhání bylo minimální, tak jak to dělají třeba švédské či norské fondy. Tak by se ta reforma dala ještě zachránit, aby měla hlavu a patu. V té podobě, v jaké ji schválila vláda, vzbuzuje mnoho pochybností a otázek.

Například, že ten návrh směřuje pouze k tunelování průběžného důchodového systému, vyvádění peněz někam?
Nemluvil bych o tunelu, nepředstavujme si hned spiknutí. Ve finančním sektoru, tedy v tom, na který dohlíží ČNB, v posledních deseti letech k žádnému okradení klientů nedošlo. Nemluvme o neohlodaných kostech apod, je to klišé. Tady se jen mění forma malé části financování důchodového systému, jde jen o 3 % z 28 %. Správcovské organizace budou pod dozorem ČNB, peníze budou patřit klientům, ne té správcovské firmě, ta je bude jen spravovat. Všude ve světě je normální, že lidé mají velkou část svých důchodových úspor v nějaké finanční instituci. Nikdo nic jiného lepšího nevymyslel, včetně opozice, která chce více podporovat dobrovolné spoření, tam přidávat, což ekonomicky z hlediska veřejných financí vyjde nastejno.

Tak proč nejít touhle cestou? Není to jednodušší?
Možné to je, ale nejsou tam ty dva cíle – aby to bylo povinné a jen pro mladší lidi. Výsledkem bude, že ti kteří si spoří už dnes, což je menšina, budou zvýhodněni více.

Vždyť si už dnes spoří skoro všichni, ne?
Jen 4,5 milionu. Z toho je milion důchodců, kteří spoří jen krátkodobě, po 5 letech si peníze vyberou a zinkasují státní příspěvek, 2–2,5 milionu pak spoří jen malé, zcela neadekvátní částky. Správné je povinné spoření a my ho potřebujeme. Protože lidi budou pracovat dlouho, budou mít málo peněz v důchodu a bude to ohromný problém, protože jich bude v důchodovém věku 3-3,5 milionu a vyvolá to obrovský mezigenerační konflikt. Mám vážné obavy o osud demokracie v této zemi. Důchodci si budou stěžovat, že mají málo peněz, mladí budou platit pojistné 40 % a odejdou ze země a skončí to skanzenem. Mladší generaci to nepřeji. Proto je nutné, aby to vyvádění a soukromé spoření bylo povinné, protože lidé jsou hrozně nezodpovědní a dobrovolně si spořit na stáří všichni nebudou.

Slyší na Vaše připomínky vládní koalice?
Ta dospěla po složitých jednáních k tomuto kompromisu, který byl pro ni jako jediný politicky přijatelný, ale není rozhodně optimální. Mám obavu, že za daných podmínek do toho dobrovolného vyvedení peněz z průběžného systému a připlácení si ze svého moc lidí nepůjde, nevím, jak by k tomu byli motivováni. Zřejmě to skončí takovou typickou českou bramboračkou, ale snad se z toho nějak vyhrabeme, vzhledem k tomu malému objemu peněz, které budou vyváděny v prvních letech z průběžného systému, bude to jen pár miliard. Nebude to mít tudíž žádné fatální následky.

Stávající penzijní fondy se prý musí transformovat. Jak?
Ano, to je správný krok, po tom voláme už léta, protože ve stávající podobě jsou naprosto neperspektivní. V současné podobě nabízejí zhodnocení jen na úrovni inflace plus maximálně jedno procento navíc, lidé jsou nespokojeni a zklamaní, že penzijní fondy málo vynášejí, v jednom pytli máme lidi od 20 do 70 let . To není moderní penzijní spoření, ten zákon vznikl v roce 1993, kdy jsme nevěděli, jak funguje kapitálový a finanční trh. Je potřeba to převést na normální režim.

Jak by měl vypadat?
Ten je podobný fungování moderních investičních společností či podílových fondů. Správcovská společnost spravuje jednotlivé penzijní fondy s různou mírou rizika a různým zaměřením, které se mění, jak člověk stárne, klient má na výběr větší míru rizika s větší možností zhodnocení nebo menší míru rizika s menším výnosem.

Čili pro každou věkovou skupina by byla jiná nabídka?
Každý by si mohl vybrat. Kdo by si neuměl nebo nechtěl vybírat, tak by tam byla možnost principu tzv. životního cyklu, kdy vám fond zadarmo nabídne životní strategii – vmládí rizikovější investice, do akcií, k stáru spíše do státních obligací, termínovaných vkladů s menším, ale jistým pevným výnosem.
S transformací penzijních fondů penzijní reforma počítá, stát se to má v průběhu příštího roku. Současné penzijní fondy budou tvořit třetí dobrovolný pilíř, případně i ten druhý, kam se budou vyvádět peníze z průběžného systému. Zůstanou i stávající fondy s perspektivou jistých, ale velmi nízkých výnosů.
Bojím se jen, že na dobrou přípravu zákonů bude málo času, pokud se vše má stihnout do roku 2013.

Je nutné zvyšovat DPH, aby se přisypaly peníze do penzijního systému? Je tam opravdu takový deficit?
To je kapitola sama pro sebe. Když chci vyvést nějaké peníze z průběžného systému a dát je na individuální účty, doporučuji jen na účty těch mladších, musím ty peníze v systému nějak nahradit. DPH se nabízí, protože je to nejlépe aktivovatelný zdroj. Ale ta souvislost není podle mě úplně šťastná, dalo se říci, že se to bude financovat z těch veřejných zdrojů, které budou v dané době k dispozici. Ale souhlasím s tím, že český rozpočet je na tom tak špatně, že je nutné daně zvýšit, protože dluh roste raketovým tempem.

Nebylo by lépe spíše šetřit, například na veřejných zakázkách?
Ano, to se už do jisté míry děje. Ale možnosti šetření jsou limitované a časově omezené. Vyšší daně chtějí všechny politické strany, jen se debatuje o jejich struktuře. Navíc já považuji za správné mít jen jednu sazbu DPH, budeme jednou z neprogresivnějších zemí v Evropě a sazba 17,5 % zní rozumně. Také to omezí daňové úniky, mohlo by to přinést do rozpočtu až 10 miliard. Ale bezprostředně to s penzijní reformou nesouvisí, nicméně je dobře, že do reformy jdeme se solidně zajištěným financováním vyvádění těch 3 %.

Co byste poradil, zda vyvést tři procenta do soukromých fondů, spořit i individuálně nebo ne…
Když si někdo bude individuálně spořit na penzi, rozhodně neudělá chybu. Rozumné je spořit si takovou částku, která se váže k částce, kterou by chtěl v důchodu pobírat. Pokud se sníží podíl důchodu ke mzdě o 10-20 %, je třeba spořit 5-10 % stávající mzdy, abych to nahradil. Tedy spořit polovinu toho v procentech, kolik mzdy chci nahradit. Tedy když chci nahradit 10 % mzdy v důchodu, musím odkládat 5 % mzdy, protože dělám zhruba 40 let a pak jsem asi 20 let v důchodu. Ale kdo se spokojí se 40 % mzdy a věří v dlouhodobou finanční stabilitu státu, nemusí spořit nic.

Alena Adámková