Kdyby podmínkou šlechtické hodnosti byl výraz očí, byla by asi Jeho Jasnost Karel Jan Nepomucký Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Mena Schwarzenberg, čili předseda strany TOP 09 Karel Schwarzenberg, jediným, kdo by si ji zasloužil.

Jak se ale žije šlechtici v této době? Ramena mu tíží staletá historie na rozdíl od většiny ostatních lidí, kteří stěží znají svou prababičku.

Jako každému jinému. Dnes už skutečně žádný rozdíl není.

Co ze staletých zásad Vaší rodiny přetrvává?

Normální zásady, kterých by se měl držet každý člověk, a to není nic výjimečného. Prostě naše rodinné heslo Nic než právo platí. I heslo Masarykovo Nebát se a nekrást, což si ale národ změnil na Nebát se krást. To jsme trochu zkrátili, nicméně náš rod se ještě drží toho svého Nic než právo. A to by měl každý.

Nejste zdaleka první ze svého rodu, kdo se dostal na diplomatický post. Je v tom nějaká dědičná závislost?

Ne, myslím, že ne. Spíše je to stejné jako když děti lékařů studují medicínu. To je podobné.

Mezi Vašimi předky lze najít i církevní hodnostáře.

To ze známých důvodů není dědičné, tudíž to nejsou předci, ale patří k rodině. Dnes to už bohužel nabízet nemůžeme.

Jaký vztah k církvi máte Vy sám?

Já vždycky říkám, že jsem dobrý katolík, ale mizerný křesťan.

To se projevuje tím, že nechodíte do kostela?

Ne, že podléhám neřestem.

Jeden z Vašich předků, Karel IV. Schwarzenberg, kdysi prohlásil husity za komunisty 15. století.

On řekl, že to byla banda lupičů a žhářů. Když se podíváme (adokonce to píše iAlois Jirásek, který byl velmi přímý), kolik klášterů vypálili včetně osazenstva, tak musím říct, že to přirovnání nebylo vedle. Musím ale také dodat, že Mistra Jana Husa si velmi vážím. Jeho následovníci ovšem zaneřádili tuto zem, čímž jsme se sami vyřadili z čelných a bohatých zemí v Evropě. To je nepopiratelné. Učení, které rozhlašovali, velmi brzo vymizelo, když válka skončila. Už nemělo duchovní sílu. Když se podíváme na Univerzitu pražskou – Karolinum, už v polovině 16. století zela prázdnotou, původní myšlenka vyčpěla. Zatímco čeští bratři opravdu zanechali duchovní stopu po celém světě.

Tvrdívá se, že jsme heretickým národem. Projevuje se to i v souvislosti s naším chápáním členství v EU?

To bych neřekl. Jediné místo, odkud je zaznamenáván jiný názor, je náš pan prezident, ale od politiků ne.

Za Vašeho života se Evropa změnila víc než za celé generace Vašich předků. Co dál? Bude ta rychlost stoupat, nebo se zase zastaví?

Je to vždycky částečně k lepšímu. Zajisté se to za posledních dvacet let u nás zlepšilo. Se všemi vadami, se všemi chybami, se všemi zlodějinami, co se tady děly a dějí, je situace mnohem lepší, než byla před pětadvaceti lety. To nemůžeme nikdo popírat. Žádný protektorát, žádný Vítězný únor, prostě je to mnohem lepší.

Přesto se některým lidem stýská…

To je vždycky nostalgie. Je zajímavé, že procento nostalgiků je všude téměř podobné. Vzpomínám, že v padesátých, šedesátých letech byla v Itálii taková postfašistická strana a dostávala stejná procenta jako tady teď strana komunistická. Podle mě to bylo i v Německu. Nostalgici mají kolem 13 %. Nejsme v tom odlišní.

Takže nevidíte naději na změnu po volbách?

Ne, to vyžaduje biologické řešení.

Slovo „šlechtic“ samo o sobě obsahuje jisté vyšší hodnoty. Mají lidé dnes šanci je mít (odmyslíme-li si, že dnes se už nikdo šlechticem stát nemůže)?

Nemůže, ale hodnoty samozřejmě zůstávají, ideály přežívají za všech okolností. A lidé je nosí, jenom je jich málo. Ono jich bylo vždycky málo. Koneckonců i mezi námi Schwarzenbergy bylo několik loupeživých rytířů, lapků a podobných individuí.

Neškodilo by právě politikům, kdyby si takové hodnoty osvojili?

Jim by to prospěšné nebylo, nemohli by tolik vydělávat, a kdyby se uráželi, tak by museli třeba vstávat v pět hodin ráno na souboj. To by ale byla jiná politická atmosféra! Tedy jim by to nyní nepomohlo, ale zemi by to prospělo.

Vám zřejmě trochu chybí sněmovna, proto do ní kandidujete. Byl to pořádný příděl spánku (odvolám-li se na Vaše slova)…

To je samozřejmé – každé místo, kde člověk může dobře spát, je žádoucí. Ale sněmovna je místo, kde ještě člověk může nějakých změn dosáhnout.

Když člověk usne ve sněmovně, má také sny?

Ani moc ne, někdy spíš noční můru. Já jsem nevěděl, jestli jsem se probudil, nebo jestli to byla noční můra – to jsem si nikdy nebyl jist.

Ve volební kampani se hodně hovoří o korupci, což je asi nepopiratelný problém. Ale co český „národní sport“ připouštět a odhalovat neustálé úniky informací?

My jsme byli vždycky ukecaný národ. Já říkám, že chci-li něco utajit, tak to musím udělat v poledne pod koněm.

A co s tím by se dalo dělat? Nic?

To u nás asi nezměníte nikdy. Korupci můžete potřít, když vyčistíte prostředí, odstraníte obchodní tajemství a podobné hezké věci, nebo neznámé majitele firem. Je potřeba všechno zveřejnit. Když to bude průhledné, tak můžete korupci omezit. Ale s tím, aby lidé drželi hubu, to není možné.

Když si představíme takovou sci-fi: známe výsledky voleb, TOP 09 vyhrála a sestavuje vládu, kníže Schwarzenberg je jmenován premiérem. Co by udělal jako první?

Nevěřil by. Nevěřil by tomu. Je asi jasné, že to tak nedopadne, a já se takovými věcmi nezabývám. Uvidíme, jestli volby dopadnou tak, že by středopravé strany měly většinu a vytvářely koalici, což jsou dvě odlišné otázky. Pak se můžeme bavit o tom, co by se mělo udělat.

Nicméně jistě máte představu, které body byste chtěli hlavně prosadit.

Hlavní priority jsou naprosto jasné. To je to, co se zatím zanedbalo – nastolení právního státu, oblast korupce a zvýhodnění či znevýhodnění celých skupin obyvatel. Abyste například nečekal nekonečně dlouho na to, než dojde k nějakému rozhodnutí. S tím souvisí celá řada problémů. Podle mne je nejdůležitější právní stát. To je pro nás hlavní problém. Druhá důležitá priorita vzhledem k hospodářské situaci státu je šetřit a zavádět reformy jak zdravotního, tak i penzijního systému, aby se mohly udržet a v budoucnosti sloužit obyvatelstvu. Tak, jak jsou teď nastavené, v budoucnosti fungovat nemůžou. Průběžný systém nemůže fungovat, to prostě nejde, a zdravotnictví se prodražuje, protože léky, přístroje a všechno je dražší. Lidé také žijí déle. Čili oba systémy musíme opravdu důkladně reformovat. A to se dá jakž takž během jednoho volebního období stihnout.

Takže nemyslíte, že je nejdůležitější se věnovat sportu?

To je velice dobré, já jsem pro to, a také to říkám, aby sport na té nejširší úrovni byl podporován všude, aby mládež a děti měly možnost sportovat. Ale nejsem nadšen z toho, aby se v záři sportovních špiček slunili politici a vydávaly se kvůli tomu nesmyslné peníze. Jsem proto, aby v každé vesnici byla tělocvična, fotbalové hřiště atd.

Podívejme se na oblast zahraniční politiky – sám jste mi říkal při schvalování Lisabonské smlouvy v Senátu, že je to naposled, co si nás někdo ze světa všímá, a že od té doby po nás nikdo ani neštěkne. Udělali jsme několik malérů za sebou. Naše pověst v unii je značně pošramocená…

Samozřejmě, toho času hrozná.

…co se s tím dá udělat?

V zahraniční politice? Nepřekvapovat takovými případy a nápady, jaké jsme měli v posledních pár letech. Poctivou prací a loajální spoluúčastí, ničím jiným. Nějakými spektakulárními akcemi můžeme svoji pověst zničit, ale ne napravit.

Mnohdy se hovoří o jakési nutné „rovnováze“ mezi vztahy k EU a Spojeným státům… Má se spolupracovat víc s tím, nebo s oním?

Samozřejmě spolupracovat soběma. Je to ale nesrovnatelné. Jsme členskou zemí EU, nikoli Spojených států. Máme ale zájem o co nejužší spolupráci EU se Spojenými státy aorozvoj společných bezpečnostních opatření.

Dnes registrujete na svých webových stránkách již skoro pět tisíc lidí, kteří jsou ochotni Vám zadarmo pomáhat. Proč to asi je?

To jsou sympatizanti, já nevím, jestli každý pomáhá. Ale musím říct, že mi to dělá radost, když mě spousta lidí podporuje, to je pravda.

Takže co od Vás můžeme čekat?

Že budu bojovat, abychom ve volbách uspěli. A pak prosazování oněch dvou klíčových otázek – nastolení státu práva, rozumné hospodářské rozpočtové politiky, ochranu životního prostředí, aby nikdo nemohl říkat, že ho ve své vlasti ničíme.

A když volby nedopadnou?

Tak budu v opozici. Tak to v politice vždycky chodí.