Žádné ze tří vládou schválených úsporných opatření vlády, které se týkají stavebních spořitelen nebudou mít na stavební spoření tak vážné dopady, jako by mělo uzákonění jeho tzv. účelovosti – tedy možnosti použití jen na koupi či rekonstrukci nemovitosti, říká Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.

Které ze tří úsporných opatření vlády, která se týkají stavebních spořitelen, na ně nejvíce dopadnou a která jim nejvíce vadí?

Nejméně nám vadí 15% zdanění úrokových výnosů, to nebude mít žádný vliv na systém stavebního spoření, jen odebere něco málo z kapes klientů. Státní kase to přinese odhadem mezi 1–1,5 miliardou ročně.

Další dvě opatření nám vadí podstatně více. Padesátiprocentní zdanění dosud platných státních příspěvků je plánováno sice jen na jeden rok, ale považujeme to za horší z těch dvou. Tam vidíme problém v tom, že zákon není ještě platný a přitom ovlivňuje práva klientů na příspěvek za celý rok 2010, která mají daný smlouvou. Morálně je to velmi špatné, v tomto smyslu nejhorší z těch opatření.
Systémově nejhorší je však snížení státních příspěvků na 2000 u všech, tedy i už existujících smluv, protože tím dojde k celkovému snížení atraktivity stavebního spoření a určitému odlivu klientů. Odhadujeme, že během dvou až tří let dojde k poklesu klientů stavebních spořitelen o 10-20 %, že místo 5 milionů klientů budou třeba jen čtyři. Ale likvidační, ani katastrofické dopady na stavební spořitelny to mít nebude. Spořit se bude dále, ale zřejmě bude méně peněz na úvěry, nebo budou dražší.

Jak se stavební spořitelny této skutečnosti přizpůsobí?
Konkrétní kroky jsou samozřejmě na jednotlivých stavebních spořitelnách, jichž je pět. Obecně už nyní nabízejí různá úroková zvýhodnění pro nové klienty, akce na podporu prodeje svých produktů – různé dárky aj. To bude pokračovat i v letošním roce.

Budou spořitelny nabízet také lepší podmínky při poskytování úvěrů?
To asi příliš ne. Důvody jsou dva. Řádné úvěry mají definované podmínky už v okamžiku uzavření smlouvy. Měnit se mohou pouze podmínky překlenovacích úvěrů. Zřejmě také ubude zdrojů pro poskytování úvěrů, proto se podmínky poskytování překlenovacích úvěrů spíše zhorší nebo se jich bude poskytovat méně. Podporovat se bude spíše vkladová stránka stavebního spoření, aby byl dostatek klientů. Protože se snižuje vkladová atraktivita stavebního spoření, úvěrová se nemění.

Může ještě něco na opatřeních vlády změnit rozhodnutí ústavního soudu, k němuž se chce obrátit ČSSD?
Odhadovat rozhodně nebudu. Ale myslím si, že existují minimálně logické právní výklady pro to, aby ústavní soud mohl zrušit 50% zdanění státního příspěvku pro loňský rok a snížení státní podpory u již existujících smluv. U nových smluv má stát na změny nepochybně právo. Žaloba bude podána, až zákon vyjde ve sbírce zákonů, dříve to ani nejde.

Budou se stavební spořitelny orientovat i na nové produkty, třeba na úvěry na renovaci bytového fondu?
Není to nový produkt, jen některé spořitelny jsou na tyto úvěry zaměřené více amají na to již několik let speciální produkty pro stavební družstva (Modrá pyramida, Wüstenrot), a to i pro právnické osoby, některé méně, poskytují třeba jen úvěry fyzickým osobám nebo nemají speciální produkty pro tuto klientelu.
Obecně jsou ale v České republice podmínky pro obrovské investice na rekonstrukce amodernizaci bydlení. Mimo Prahu jsou panelová sídliště vesměs ještě neopravená. Odhaduje se, že na modernizaci bytového fondu je v Česku potřeba půl bilionu korun. Zrekonstruována je jen asi čtvrtina bytového fondu.
Stavební spoření je velmi vhodné právě pro investice do rekonstrukcí bytů, protože ne vždy vyžadují zástavu nemovitostí, což u družstevních bytů ani nejde.
Pro některé stavební spořitelny se proto investice do modernizace domů formou úvěrů pro společenství vlastníků i bytová družstva stanou v příštích letech zřejmě vlajkovou lodí.

Jaká je tedy budoucnost stavebního spoření?
Daleko větší hrozbou než snížení státní podpory je pro stavební spořitelny věta ve vládním prohlášení, že stavební spoření bude napříště jen účelově vázané na oblast bydlení. To by bylo skutečně likvidační, to už si vyzkoušeli třeba na Slovensku.

Proč by to bylo likvidační?
V systému je nyní asi 5 milionů spořících klientů a 1 milion úvěrů. Průměrný úvěr činí dnes asi 512 tisíc korun, průměrný vklad na stavebním spoření je asi 85 tisíc korun. Na jeden úvěr je tedy zapotřebí vkladů 6 klientů. Někteří klienti musí tedy pouze spořit bez potřeby úvěrů. Je jedno, co si ti klienti, co tam jen spoří, po 6 letech za ty uspořené peníze koupí. Důležité je, že ty peníze do systému na šest let poskytli a ty plnily úlohu zdroje pro úvěry. Pokud se toto naruší, příliv zdrojů se výrazně sníží. Pak by se musely výrazně omezit poskytované úvěry. Ve střednědobém horizontu by to bylo pro stavební spoření likvidační. Nikde, kde existuje stavební spoření, není účelově vázané, částečně jen v Německu, kde je součástí spoření na důchod. Klienti mohou peníze použít na bydlení, jinak si je smí vybrat až před důchodem, což ale neplatí pro mladé lidi do 30 let.

Nakolik je tato změna reálná?
Těžko říci, ministr financí Miroslav Kalousek to velmi prosazuje, my ale samozřejmě věříme, že k tomu nedojde. Zatím to ale není ani ve formě žádného legislativního návrhu, ale takový návrh má prý vzniknout v roce 2011.

Děkuji za rozhovor: Alena Adámková