Pane ministře, šéf školských odborů František Dobšík namítá, že Vámi přidaná půl miliarda korun na platy pracovníků ve školství nepokryje ani inflaci, a zvažuje další protesty i na podzim. Vidíte prostor k dalšímu vyjednávání? Kde konkrétně?

Částka 4,5 miliardy korun bude v příštím roce přidána navíc a půjde do nenárokové složky platu pedagogických pracovníků formou brozvojového programu.To způsobí nárůst mezd v průměru jistě nejméně o 10 %. Jedná se o tak výrazné navýšení, že závazek zajistit reálný nárůst mezd ve školství pokládám zatím za úspěšně splněný.

Podle Bílé knihy terciárního vzdělávání, kterou jste spolu s premiérem Topolánkem představili v květnu, by mělo být terciární vzdělávání v budoucnu přístupné většímu počtu studentů. Nehrozí díky tomuto „zmasovění“ vysokoškolského studia, že bude toto studium běžné stejně, jako je dnes středoškolské studium, a díky tomu bude klesat i příjem absolventů VŠ a bude hrozit vyšší procento nezaměstnaných z jejich řad?

Je důležité, aby otevření vysokých škol většímu podílu populace předcházela změna struktury terciárního vzdělávání. Kvalitu tradičních programů je samozřejmě nutné zachovat či lépe zvýšit, ovšem vysokoškolské vzdělání by mělo být nabídnuto i těm, kteří na tyto programy neaspirují. Proto je žádoucí náš systém více otevřít a nabídnout širokou paletu programů poskytujících profesní vzdělávání. Vzhledem k tomu, že profesně orientovaní bakaláři budou díky rozvoji klíčových kompetencí na přímé pracovní uplatnění připraveni lépe, než je tomu dnes, jejich pozice na trhu práce bude naopak lepší. Takto orientované programy umožní mimochodem řešit i další problém našeho systému, kterým je poměrně nízká míra úspěšného dokončování studia při poměrně vysoké průměrné době trvání neúspěšných studií.

Jak budou v případě nižších příjmů (či dokonce nezaměstnanosti) absolventi schopni uhradit odložené školné, eventuálně zajistit si formou hypotéky vlastní bydlení apod.?

Otevřeli jsme debatu – zdůrazňuji debatu – o případné spoluúčasti studentů, která by měla formu odloženého školného. To by bylo posléze kontingenčně spláceno. Díky tomu by nezatížilo někoho, kdo nebude dostatečně vydělávat, tedy kdo nepřekročí průměrnou mzdu. Je to jednoduché, pokud by absolvent nikdy nedosáhl výše mzdy rozhodné pro zahájení splácení závazku vůči škole, závazek nesplatí. Odložené školné by navíc nemohlo být zavedeno dříve, než bude vybudován systém sociální pomoci studentům, konkrétně efektivnější distribuce sociálních stipendií, studentský grant, studentské půjčky či spoření na vzdělání.

Další možný problém, který souvisí s přístupem většího množství uchazečů na vysoké školy, je snížení kvality absolventů těchto škol. Neobáváte se, že by k němu mohlo dojít?

I když já sám žádným zastáncem školného nejsem, existují indicie, že odložené školné by mohlo být jedním ze sociálně nejúnosnějších řešení, jak vysoké školy otevřít zvyšující se poptávce uchazečů po vzdělání. Výsledkem by byla větší prostupnost, a tudíž i růst podílu studentů a absolventů ze sociálně slabších vrstev. Ale znovu opakuji, že o tom vedeme teprve debatu a nevíme, jak dopadne. Každopádně platí, že tato vláda školné zavádět nebude.

O výši odloženého školného by po ustálení celého sytému skutečně rozhodovala každá fakulta sama. Na počátku by ovšem musela být stanovena horní hranice školného, kterou by škola nesměla překročit. U některých oborů veřejného zájmu, řekněme u pedagogiky, by musely být stropy školného rozhodně nižší, žádoucí by byl také příspěvek státu na splacení odloženého školného u absolventů, kteří by zůstali v oboru.

Bílá kniha ruší veškeré výhody pro studující, respektive jejich rodiny (daňové úlevy rodičů, příspěvky na dopravu, na stravování v menzách, dětské přídavky apod.). Základní studijní grant v plánované výši 890 Kč však nemůže kompenzovat zrušení zmíněných slev a výhod. Je žádoucí, aby se díky tomu studenti stali více závislými na státu a finančních institucích?

Bílá kniha v žádném případě nic neruší. Koncepce navržená v Bílé knize naopak reaguje na současnou situaci, kdy nepřímo zprostředkovaná finanční pomoc přes školu a rodiče negarantuje studentům rovný přístup ke vzdělávání. K tomu se přidává absence systému studentských půjček. Je proto nutné finanční autonomii studentů posílit, a to změnou této nepřímé podpory na přímou. Ovšem nehovoříme zde pouze o formě studijních grantů, nýbrž i studentských půjček a cílených sociálních stipendií. Státní finanční podpora by tak měla být studentům dostupná nezávisle na ekonomické situaci či ochotě jejich rodičů studium finančně podporovat.

Bílá kniha vzbuzuje u mnohých odborníků obavu ze ztráty autonomie vysokých škol tím, že se do jejich čela budou dostávat představitelé byznysu a politiky. Jak se Vy osobně díváte na budoucí přítomnost politiků ve správních radách?

Bílá kniha nesměřuje specificky k žádnému oboru, Bílá kniha se snaží vyřešit problém celého systému terciárního vzdělávání. Vzhledem k tomu, že systém financování vysokých škol by měl být vícezdrojový, budou soukromé zdroje pouze jedním z několika pilířů, na nichž bude stát. I po reformě bude samozřejmě výrazně převažovat podíl financování vzdělávání z veřejných prostředků, a u humanitních oborů není tedy důvod k obavám. Veřejné výdaje na vysoké školy by se v budoucnu měly zvýšit tak, aby se přiblížily průměru OECD. Mým úkolem je však zajistit nejen odpovídající finanční objem, ale i jeho efektivní využití.

Bez ohledu na obsah a námitky vůči Bílé knize jde v tomto případě alespoň o pokus komplexního řešení. Paradoxně však společnosti nechybějí urgentně ani tak vysokoškoláci jako spíš řemeslné a středně technické profese. Hodlá ministerstvo řešit komplexně a koncepčně tuto problematiku?

Samozřejmě. Dokonce již řeší.V současné chvíli je v mezirezortním vnějším připomínkovém řízení komplexně zpracovaný analytický materiál středního školství, reagující na demografický pokles v následujících letech a s vazbou na trh práce. Součástí materiálu jsou i konkrétní opatření, která MŠMT doporučuje.