IZIP prošlapává cestu celému eHealth

Elektronické zdravotní knížky pomohou zvýšit kvalitu lékařské péče, zefektivní léčení. To jsou premisy, se kterými v podstatě nikdo nepolemizuje. Stejně tak s tím, že bez elektronizace, bez sdílení informací to v dnešní době ani ve zdravotnictví už prostě nejde. Proč se tedy IZIP stal míčem na politickém hřišti? Odpovědi na tuto a další otázky jsme hledali společně s MUDr. Pavlem Hronkem, předsedou dozorčí rady IZIP.

Proč české zdravotnictví tak odmítá elektronizaci?

Čeští lékaři neodmítají elektronizaci jako takovou. Je to pro ně veliká neznámá a lékaři jsou z principu konzervativní. Nemyslím, že by zásadně odmítali využívání nových technologií, právě naopak. Ale v oblasti sdílení a výměny zdravotních informací jsou velice opatrní.

Když se dnes podíváte na fungování větších celků, to znamená nemocnic, větších poliklinik, tam ke sdílení informací dochází. Co se děje za branami nemocnic, už je komplikovanější. Softwarové i hardwarové vybavení v jednotlivých soukromých ambulancích je velmi různorodé a někteří lékaři počítač ani nemají.

Velkým problémem je též obava z transparentnosti. Pokud jsou informace v elektronické podobě, jsou přístupné pacientovi a jeho prostřednictvím i jiným osobám. Informace v elektronické podobě se dlouhodobě

uchovávají a lze je vyhodnocovat. Někteří zdravotníci mají velké obavy z této transparentnosti. Elektronizace pomůže velice rychle odhalit všechny chyby, podvody či nekalosti.

Jak tedy elektronizaci prosadit?

Myslím si, že musí vzniknout společenský tlak. A musí dojít k uzákonění povinnosti elektronického vedení zdravotnické dokumentace… Elektronickou dokumentaci stanovit jako základní a písemnou povolit jen dočasně a ve zvláštních případech. Nyní to funguje naopak. Nelogické, že? V době informačních technologií… Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se musí chopit své role a přinést vizi eHealth do ČR. Velkou otázkou je pak povinnost vs. dobrovolnost zapojení do takového eHealth systému.

A kudy tedy jít?

Když kdysi dávno přišla VZP s nápadem, že vyúčtování zdravotní péče bude probíhat v elektronické podobě a motivovala lékaře tím, že pokud ho v elektronické podobě odevzdají, budou mít výhodnější podmínky, lékaři vůbec neprotestovali, pozitivně reagovali na tento motivační podnět. Myslím si, že u elektronizace, a dokonce i IZIPu, je to obdobné. My preferujeme kombinaci obou cest. Pozitivní - tedy využití dobrovolnosti pacienta, povinnost - tedy smluvní vztahy mezi lékařem a zdravotní pojišťovnou. Pacient má právo na všechny informace, které o něm lékaři shromažďují, a může pověřit jinou osobu k přístupu k těmto informacím. Což je vlastně elektronická zdravotní knížka a pacientova data v ní. Lékař je zase ten, co se uchází o platby z veřejných prostředků, tedy musí být ve své práci transparentní a tato data poskytovat.

Není IZIP v této chvíli především nástrojem politického boje?

Bohužel je to tak. Rozhodování o IZIPu je politické, nikoli odborné. Pokud by bylo odborné, a to bychom měli vyžadovat, museli bychom se ptát, kteří členové správní rady VZP brání transparentnosti a úsporám, proč a v čí prospěch tak činí. Je to dáno složením Správní rady VZP, která je sestavována výhradně politicky? Nejspíš je to i tím. Že je elektronizace přínosná, se totiž shodnou téměř všichni. Zlepšuje kvalitu zdravotní péče a efektivněji rozděluje peníze. A to v desítkách miliard! Proto jsou tyto systémy zaváděny v mnoha zemích Evropy a s podobnou iniciativou přišel i Barack Obama. A že IZIP je ta správná cesta, zase potvrdilo několik mezinárodních a domácích ocenění – apolitických. To, co teď prohlašují na adresu IZIPu někteří politici, může vyplývat z nedostatku informací… Ale v konečném důsledku to náš systém zásadně poškozuje.

Jak zavést IZIP, aby plně fungoval?

Vzhledem k tomu, že elektronické zdravotní knížky jsou základní součástí elektronizace zdravotnictví, je odpověď na otázku „Jak zavést IZIP?“ stejná jako na otázku „Jak prosadit elektronizaci?“ Vybrali jsme si cestu, která je velmi náročná, ale vlastně jediná možná. Kdybychom se přiklonili k tomu, že takový systém zavedeme povinně, už máme jeden vzor. Je to elektronická preskripce. Ta byla vytvořena značnou investicí a k dnešnímu dni je v tom systému za celou dobu existence kolem 10 tisíc vyměněných receptů. V systému IZIP, o kterém se tvrdí, že je nefunkční a neefektivní, se mění stejné množství receptů denně!

Navrhujeme, aby elektronické zdravotní knížky byly dále dobrovolné pro pojištěnce, který se sám rozhodne, zda chce, nebo nechce tuto službu využívat. Zajímavá je myšlenka pana ministra Hegera nějak odměnit ty pojištěnce, kteří se pro zdravotní knížku dobrovolně rozhodnou. Pro lékaře by však v rámci péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění měl být zápis do zdravotní knížky jejich pacienta povinností. Na tomto místě chci připomenout, že všichni lékaři, kteří do IZIPu vstoupili, a je jich dnes více než 20 000, se ve smlouvě zavázali k tomu, že zdravotní informace zapisovat budou. Svůj závazek neplní a ještě se k tomu beze studu hlásí.

Co ale dělat, když v IZIPu nebudou všechny informace?

Ideální by bylo mít všechny informace. Ideální stavy se však v praxi nevyskytují, a tak nikdy lékař všechny informace nemá, stejně jako neexistují vlaky bez zpoždění, auta bez poruch a lidé bez chyb. Základní skutečností je a zůstává, že každá informace je prospěšná. I neúplná informace je lepší než žádná informace. Lékaři jsou zvyklí pracovat s neúplnými informacemi a současně umí každou i částečnou informaci využít.

V českém zdravotnictví už dlouho čekáme na rozhodné slovo státu. Ten by měl jasně definovat elektronickou zdravotní dokumentaci jako normu, připojení k internetu jako povinnost pro zdravotnické zařízení a korektní zacházení s informacemi jako nezbytnou součást kvalitní zdravotní péče.

Naší prioritou je, aby měl lékař k dispozici co nejvíce informací. IZIP informace nevytváří, nevkládá, pouze spravuje a zpřístupňuje. Ve zdravotních knížkách jsou ty informace, které tam lékaři vložili, a vzhledem k tomu, že je v systému dnes zapojena téměř polovina poskytovatelů zdravotní péče, tak jsme teprve na půli cesty.

Jakou roli hrají technologie v práci dnešního lékaře, není právě toto tou klíčovou překážkou?

Lékaři již dnes s informačními technologiemi, tedy s počítači, běžně pracují. Je pravda, že ještě ne všichni. Největší rozdíl je mezi velkými zdravotnickými zařízeními, tedy nemocnicemi a velkými poliklinikami, a samostatnými soukromými ordinacemi. Zatímco v nemocnicích a na poliklinikách je práce s počítačem samozřejmostí, v soukromých ordinacích je situace velmi různá. Jak už jsem říkal… Někteří lékaři jsou skvěle vybaveni a běžně s počítačem pracují, jiní ale zaostali, počítač nemají nebo jej nepoužívají, dokonce se tomu brání.

V čem lékaři elektronizace pomůže?

Správná práce s informacemi umožní lékaři poskytovat kvalitnější a bezpečnější zdravotní péči. Umožní mu využít dostupných informací při rozhodování, rozhodovat se rychleji a správněji. Umožní mu vyvarovat se chyb a omylů, neopakovat zbytečně již provedená vyšetření, nepředepisovat nevhodné léky a jejich kombinace, neopakovat postupy, které se již ukázaly jako neúčinné a mnoho, mnoho dalšího.

Když se na věc podíváme z praktického hlediska, lékaři jsou dnes vystaveni penalizacím, pokud překračují limity léčby, a přitom to jsou věci, které nemohou žádným způsobem ovlivnit. A i zde může mít technologie klíčovou roli pomocníka a toto za lékaře hlídat.

Hezkým příkladem může být třeba způsob vyúčtování. Poslat lékařovu fakturu do pojišťovny, to přece nemusí dělat žádná firma. Proč by si lékař nemohl nechat zaplatit on-line v reálném čase například 300 korun a mít je hned. Proč má čekat do konce měsíce?

Pokud se tedy někdo obává práce navíc, pak musím říci, že elektronická zdravotní knížka právě práci ubírá, a to i například v komunikaci se zdravotními pojišťovnami.

Do jaké míry má lékaře zajímat ekonomická stránka zdravotní péče?

Určitě ho má zajímat. Samozřejmě, lékař by měl v první řadě brát ohled na to, co jeho pacientovi nejlépe prospěje. Pacienta ovšem absolutně nezajímá, kolik co stojí, pacient chce dostat nejlepší péči. A má na ni právo, žijeme přece v principu solidárního pojištění. Na druhé straně sám lékař chce poskytnout svému pacientovi tu nejlepší možnou péči. Nejlepší ale nutně neznamená nejdražší. Pacientovi se často zdá, že když nedostane lék, bylo pro něj vykonáno málo. Jde tedy mj. o změnu myšlení, a to jak na straně lékařů, tak na straně pacientů.

A jak tedy tento systém změnit?

Podstatné je všechny tyto vztahy přenastavit. Pacient musí být suverénním partnerem se svou zodpovědností. Lékař je jeho průvodcem, který mu dokáže poskytnout co nejvíce rad a konkrétní pomoci. Je na pacientovi, do jaké míry se jimi bude řídit, jak je bude dodržovat.

No a někdo to musí zaplatit. Vlastně to zaplatili všichni účastníci zdravotního pojištění v rámci solidarity, tedy zdraví za nemocné. Ti zdraví samozřejmě chtějí vědět, že s penězi, které někomu dali, je nakládáno správně. A právě proto říkám, že elektronizace ve zdravotnictví a transparentnost v systému při současných nákladech, při současném vybraném pojistném, dramaticky zlepší kvalitu lékařské péče. Bez elektronizace, bez sdílení informací to v dnešní době už nejde. Ne v časech, kdy se dramaticky nedostává financí ve všech oblastech, zdravotní péči nevyjímaje.

Pro koho je elektronizace výhodná?

Pro všechny. Představme si to na příkladu elektronické zdravotní knížky, jež je váš osobní virtuální box, kde se shromažďují zdravotní informace. Inteligentní systém s nimi umí pracovat, umí je analyzovat a zpětně vás informovat. Ale nejen vás, podle závažnosti zjištění třeba i vašeho praktického lékaře, záchranku. Pokud trpíte nějakou chronickou chorobou, třeba diabetem, pak jste jednotlivec, kterého systém dokáže hlídat. A vy najednou nejste součást masy pacientů s chronickou diagnózou, ale pacient s individuálním přístupem. Toto je personalizovaná medicína. Nastavení systému je vaše volba.

Druhým efektem je zefektivnění poskytování péče. Zahraniční studie udávají cca od 8 do 25 % možné úspory – tedy v ČR desítky miliard korun, které dnes systémem zbytečně protečou a místo toho by mohly pomoci k léčbě desítek, stovek tisíc pacientů.

Ale centralizace takových dat na jednom místě… To musí být pro mnohé pokušení, ne?

Ano, braňme se velkým bratrům. IZIP je nastaven tak, aby z něj velký bratr nikdy být nemohl.

Celý ten systém je koncipován jako banka. A v té bance jsou jednotlivé trezory. To je váš trezor a jenom vy od něj máte klíče. Co máte v trezoru, je jenom vaše věc. Když přijdete k lékaři, můžete mu ho otevřít, nebo jej můžete zpřístupnit všem lékařům. Je to plně na vašem uvážení. Co se odehrává nad tím, jsou procesy, které dávají lékařům možnost modelovat si nejrůznější situace. Mohou si říci, statisticky se tento problém řeší nejčastěji takovýmto způsobem, tato nemoc se nejčastěji léčí takto, tímto lékem atd. Klient tím lékařům dává něco, čím se mohou do určité míry řídit. Cenná statistická data.

Další výhodou je to, že pojišťovny mohou v takovém prostředí komunikovat s lékaři napřímo. Vyúčtování může probíhat v reálném čase, což samo o sobě také přináší poměrně významné úspory.

Zavedením elektronizace se do celého systému vnáší tolik potřebná efektivita.

Až doposud se bavíme o pacientovi, o člověku, který už onemocněl, tedy čerpá zdravotní pojištění. Těch lidí je 20 % a těch 20 % čerpá 200 miliard, které do systému vložilo 100 % plátců zdravotního pojištění. Musíme ale umět pracovat i s těmi „zbývajícími“ 80 %. Nezapomínat na prevenci resp. na faktor správného časování zdravotní péče. Když lékaře navštívíte předčasně, je to špatně zejména pro systém zdravotního pojištění, když pozdě, tak i pro vás.

Není v tomto světle léčba bez elektronizace téměř etickým prohřeškem?

Je. To jsou slova pana profesora Pirka. Bez elektronizace, bez dostatku informací je to prostě špatně. Když se podíváte do poliklinik a do k nim přidružených nemocnic, tam sdílení informací funguje. Tam už vás nebudou posílat na zbytečná vyšetření. Proč? Mají jednoho zřizovatele, mají třeba patnáct set doktorů a velmi dobře vědí, že sdílení informací je klíčové, protože duplicity jim nikdo nezaplatí. Za jejich branami to však nefunguje. A tenhle stav potřebujeme zvrátit.

Potřebujeme navodit stav, že praktický lékař, který je manažerem vašeho zdraví, bude kolem sebe mít čtyři pět ambulantních specialistů, kteří budou schopni mu v reálném čase podávat informace o tom, k jakým výsledkům dospěli. Potom ten lékař velmi seriózně rozhodne, jak vás léčit, jestli vás poslat do nemocnice, co konkrétně udělat.

Je to skutečně téměř etický prohřešek, pokud lékař odmítá sdílet informace s ostatními.

Kolik lékařských záznamů je v IZIPu?

Už teď je v elektronických zdravotních knížkách 2,5 milionu uživatelů přes 97 milionů zdravotních záznamů. A to přece není malé číslo. Navíc dramaticky roste.

Co nás tedy ve zdravotnictví čeká?

Jsem optimista. Takže optimisticky. Stále větší zapojování technologií, jako je to ve všech ostatních oborech. Čeká nás doba, kdy lékaři díky dostatku informací budou schopni léčit efektivněji a více zohledňovat celou vaši lékařskou i například rodinnou historii nemocí. Pro pacienty to znamená, že budou kvalitněji léčeni, a pro lékaře, že budou mít pro svou práci více času a i finančních prostředků. eHealth systémy, včetně elektronické zdravotní knížky, totiž kromě zvýšení kvality péče přinášejí i již zmiňované efektivní léčení. To znamená, že pro všechny bude o miliardy, desítky miliard korun ročně více prostředků. A to je přeci správná cesta. Děláme to ne proto, aby se šetřilo na zdravotní péči, ale proto, aby byl každý z nás účinněji léčen, tedy zdravější a mohl si lépe užívat život.

...ČESKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ JE, ŽE CHYBÍ KONCEPT SYSTÉMU

říká Ing. Ladislav Friedrich, CSc., generální ředitel Oborové zdravotní pojišťovny, který se s námi zamýšlel nad současným děním ve zdravotnictví nejen s ohledem na OZP.

Vaše pojišťovna je pravidelně v řadě průzkumů a anket hodnocena jako jedna z nejlepších. Kolik má OZP pojištěnců a jaké je procentuální srovnání státem placených pojištěnců (děti, důchodci) s VZP?

Oborová zdravotní pojišťovna vznikla v roce 1992 a v roce 2000 došlo ke sloučení se Stavební zdravotní pojišťovnou. Počet pojištěnců přitom celou dobu rychle rostl. Dnes se staráme o cca 650 tisíc pojištěnců a jsme druhou největší zaměstnaneckou pojišťovnou v České republice. Tomu odpovídá i skladba našich pojištěnců. Z celkového počtu je 54 % dětí a důchodců, za které je plátcem pojistného stát. Celostátní průměr přitom činí 56,8 %. Neplatí tedy, že bychom si vybírali bohaté klienty. To ostatně ani nejde. K OZP se může přihlásit kdokoliv. Můžeme se pochlubit dlouhodobě vyrovnaným hospodařením, přestože se změnami systému přerozdělení se postupně tempo růstu příjmů naší pojišťovny rychle snižovalo. Nyní platí, že příjmy pojišťovny již nezávisí na výši plateb od jejích klientů, ale jen na celostátním statistickém průměru nákladů podle věku a pohlaví. To znevýhodňuje pojišťovny, které smluvně zabezpečují zdravotní péči obyvatelům velkých měst. Ti sice v průměru platí vysoké pojistné, ale náklady na srovnatelné zdravotní výkony jsou v těchto lokalitách o dost vyšší. Přesto jsme schopni i tyto změny zvládnout. Žádný zázračný recept na úspěch ale nemáme. Opíráme se o zkušené, obětavé a pracovité zaměstnance, efektivní organizační strukturu a informační systém, máme podporu zaměstnavatelů i zástupců pojištěnců ve správních orgánech a hlavně potřebujeme prostor a klid pro práci.