Zdravotnická zařízení Kraje Vysočina hospodařila v loňském roce v černých číslech. Nemocnice, dětská centra a krajská záchranka skončily v roce 2011 s přebytkem ve výši 12,95 miliónu korun. Potěšující výsledky hospodaření jsou výsledkem respektování všech úsporných opatření, která kraj nemocnicím doporučil. Krajská zdravotnická zařízení na Vysočině se v černých číslech drží už druhým rokem. Je to jasný signál o jejich životaschopnosti a kompetentnosti nejen pro zdravotní pojišťovny, ale i pro občany – klienty nemocnic. Za poměrně strohou informací se však v případě Kraje Vysočina skrývá dlouhodobé plánování provozních nákladů a hlavně velká odvaha jít téměř jako jedni z prvních odběratelů v České republice do elektronických aukcí energií. V kombinaci s ochotou managementů zavést a přejít na společný objednávkový systém se podařilo na Vysočině ideálně optimalizovat dodavatelsko-odběratelské vztahy. Nezastírám, že šlo vše hladce. První elektronické aukce na nákupy energií v roce 2009 – elektřiny a plynu se neobešly bez časově náročného energetického auditu, vyplatilo se nám využít zkušeností externího dodavatele služby a po pilotním nákupu energií pro omezený výběr spotřebilelů jsme přešli na výběr dodavatele e-aukcí pro absolutně všechna krajská zařízení – nemocnice, školy, sociální ústavy atd. Společné nákupy energií se i přes svůj velice pomalý rozjezd a skutečně mravenčí přípravu zakázky ukázaly jako jednoznačně nejúčinnější způsob dosažení nejlepší ceny pro danou komoditu na trhu a navíc máme zajištěnu transparentnost průběhu celé veřejné zakázky. Dobré zkušenosti se společným nákupem energií využívají nemocnice na Vysočině k nákupu dalšího zboží. Podle individuálních potřeb se tak děje především v případě potravin.

Vedle energetických úspor se v krajských nemocnicích na Vysočině vyplatilo přehodnocení procesu nákupu zdravotnického materiálu. Už v roce 2009 byl do pěti krajských nemocnic pořízen společný objednávkový systém a sjednocena struktura nakupovaných položek. Ty se řídí striktními pravidly: Cena v objednávkovém systému je platná pro všechny nemocnice a do systému vstupují pouze položky, které jsou schváleny managementem nemocnice. Sjednocení cen na nejnižší úroveň přineslo nemocnicím výrazné snížení nákladů na nákup spotřebního zdravotnického materiálu. Pozitivem je podpora systému pro seskupení žádanek z více oddělení do jedné objednávky. Výsledkem je snížení počtu dílčích objednávek, snížení počtu závozů a snížení administrativní zátěže pro nemocnici. Při implementaci jednotného objednávkového systému byla u všech dodavatelů nastavena nejnižší cena, za kterou dodávali do některé z krajských nemocnic na Vysočině. Tím bylo dosaženo v prvním roce aplikace úspory přesahující osm miliónů korun. Potrhnuto, sečteno – přinesla všechna zmíněná opatření v prvních letech jejich nastavení řádově desetimilionové úspory pro nemocnice Kraje Vysočina.

Tato a další opatření zavedená v provozech krajských nemocnic zřizovaných Krajem Vysočina pomáhají také k dosažení statusu tzv. bezpapírových nemocnic. Jako jedni z prvních již nyní nemocnice na Vysočině vč. zdravotnické záchranné služby testují vysoce zabezpečenou a efektivní výměnu zdravotnických dat v rámci projektu eMeDocS.  V této oblasti jsme, stejně jako ostatní zdravotnická zařízení, čekali zásadní aktivitu ze strany státu nebo zdravotních pojišťoven, když se dlouho nic nedělo a bohužel ani neděje, zkusili jsme nabídnout vlastní řešení s tím, že využijeme evropských fondů. Bohužel ani tady jsme pro vývoj zásadních zdravotnických systémů nenašli porozumění. Pokud se chceme někam posunout a být špičkou respektive těmi, kteří se stávají původci příkladů dobré praxe, musíme sáhnout do vlastního rozpočtu. Zatím se to vyplácí a tak se nám úspěšně daří testovat i vlastní celoregionální systém právě pro výměnu zdravotnické dokumentace.

Veškerá krajská opatření a novinky zaváděné v rámci koncepce eHealth v nemocnicích Kraje Vysočina mají výrazně zvyšovat efektivitu řešení, rychlou dostupnost dat, a to vše pro urychlení a zefektivnění léčby pacienta. Je však třeba poznamenat, že na vložené prvotní investice do rychlejší elektronizace zdravotnictví jsou vázány i nemalé úspory v rozpočtech nemocnic. A to vedení Kraje Vysočina i managementy nemocnice rády slyší.

MUDr. Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina a předseda Komise pro zdravotnictví Rady Asociace krajů ČR

V říjnu 1992 byl na popud města Třebíče a okolních obcí založen svazek obcí Skládka TKO Petrůvky. Letos to tedy bude dvacet let. Jedním z důvodů, proč se na Třebíčsku rozhodli vybudovat systém nakládání s odpady ve vlastní režii, bylo to, že v té době začala v naší zemi platit legislativa o odpadovém hospodářství, jež ukládala těm, kdo budou ukládat odpadky na nezabezpečených skládkách, odvádět poměrně vysoké poplatky.

Prosperita a revitalizace

Vznik svazku iniciovala tehdejší místostarostka Třebíče Ing. Marie Černá, která měla oblast odpadového hospodářství na starosti. Připojilo se dalších šedesát sedm obcí. V říjnu 1992 proběhla ustavující valná hromada, v roce 1993 se začala stavět nová skládka a v únoru 1994 byl zahájen její provoz. Postupně se přidávaly další obce, takže v současné době má svazek obcí 166 členů.

Značnou zásluhu na tom, že vše proběhlo tak rychle, Ing. Marie Černá přiznává i tehdejšímu okresnímu úřadu. „Do vínku jsme dostali od Okresního úřadu Třebíč vyhledávací studii s geologickým průzkumem na lokalitu Petrůvky. Takže hned po založení svazku jsme začali zároveň s projektovou dokumentací pro územní a stavební řízení zpracovávat podklady pro dotaci ze Státního fondu pro životní prostředí.“

Mezi tím probíhala, někdy velmi složitá, jednání s patnácti vlastníky pozemků pod budoucí skládkou. „Většině z nich byly tyto pozemky vráceny rok, dva předtím v restituci,“ popisuje obtíže jednání Černá, „některé prodeje byly např. svázány s vystěhováním nájemníků z jejich nemovitostí a podobně.“

Složitá byla i jednání s občany obce Petrůvky, kteří se zpočátku skládce bránili. „Ve spolupráci s tehdejším starostou se podařilo občany přesvědčit, ale tvrzení, že jednou budou nejbohatší obcí v okrese Třebíč,“ usmívá se místostarostka Černá, „tehdy nikdo z nich nevěřil. Dnes jsou nejbohatší obcí na Vysočině a patří mezi pět nejbohatších obcí v České republice.“

Smířit se s provozem skládky občanům Petrůvek pomohlo i to, že je skládka provozována podle integrovaného povolení, kde jsou zohledněny vzduch, voda, půda. Skládka je průběžně monitorována, ale hlavně je její stávající těleso ze 70 % rekultivováno. Roste na ní tráva, pasou se ovce...

Kapacita skládky byla původně plánována na 17 a čtvrt roku. V současnosti je tedy těsně před naplněním. Provozovatel proto zahájil loni stavební práce na jejím rozšíření o 1,8 ha, což by mělo pokrýt potřeby provozu na dalších deset let.

Vlastní svozová firma

V polovině devadesátých let v regionu působily soukromé svozové firmy. Když v roce 1996 došlo ke skokovému nárůstu ceny za odvoz a likvidaci odpadu, jeden z významných členů svazku,  město Náměšť nad Oslavou, inicioval založení dceřiné společnost ESKO-T, která bude tyto služby v odpadovém hosdpodářství provozovat. „Mělo se platit 1000 korun za popelnici, což byl dvojnásobek toho, co se dosud platilo. A to tenkrát přišlo lidem před Vánocemi do schránek,“ komentuje tehdejší situaci Marie Černá. „Na podzim 1996 byl na valné hromadě vznik vlastní svozové firmy ESKO-T schválen a v červenci 1997 začala fungovat. ESKO-T začalo svážet Náměšť plus dalších pět obcí. Pak se postupně přidávaly další včetně Třebíče, takže dnes svážíme kolem osmdesáti obcí. Myslím, že založení ESKO-T byl velmi důležitý počin ve vztahu ke konkurenci, která celou dobu musí držet ceny na úrovni této naší svazkové firmy.“

Celý svazek obcí je svozově rozdělen na několik oblastí. Například na jihu svážejí Technické služby města Moravské Budějovice, jejichž tehdejší starosta si vymínil, že do rajónu jeho technických služeb svazková svozová firma nepůjde. Tam, kde svážely odpady soukromé firmy, jež se cenově přizpůsobily ESKO-T, zvítězila myšlenka, proč měnit svozovou firmu, když jsou ceny stejné.

Sběrné dvory, třídicí linky

„Samozřejmě jsme pak dál viděli, že se mění situace v Evropě v legislativě, že je třeba odpady třídit a využívat,“ pouští se do dalšího líčení Marie Černá, „proto přišla na pořad myšlenka sítě sběrných dvorů. Postavili jsme jich jedenáct.“

S výstavbou sběrných dvorů začal svazek obcí v roce 1999, v roce 2000 byly dokončeny, systém začal fungovat. V roce 2009 byl systém modernizován, byly dokoupeny kontejnery a postaveny tři nové sběrné dvory, takže dnes ve svazku obcí funguje celkem patnáct sběrných dvorů.

V roce 2003 byla vybudována dotřiďovací linka na plasty a na papír. Předpokládalo se, že bude obsluhovat jenom členské obce svazku. „Jenomže, jak se to vybudovalo, přibyly obce ze Znojemska, z Jihlavska, z Velkobítešska, takže jsme dělali pro třistatisícovou oblast,“ vypočítává místostarostka Černá. „Linka jela na tři směny. Tím, že byla potom později vybudována dotřiďovací linka ve Znojmě, posléze i v Jihlavě, nám spádovost klesla na polovinu, takže dnes jedeme na jednu a půl směny.“

Bioplynová stanice ano, spalovna ne

Od roku 2014 by měl platit nový zákon o odpadech. De facto poslední zařízení na zpracování a využívání odpadu, které svazku chybí, aby jeho nároky splnil, je bioplynová stanice.

V současné době běží územní řízení, bioplynová stanice by v Petrůvkách měla stát už v roce 2014. Ročně má zpracovávat maximálně 15 000 tun separovaného komunálního bioodpadu přímo z domácností nebo bioodpad, který vzniká z údržby zeleně. Vyráběná elektrická energie má být dodávána do rozvodné sítě. Teplo, které bude při provozu stanice vznikat, má být částečně využíváno v samotné technologii. Další možnosti jeho využití se prozatím hledají.

Elektrická energie ovšem už ze skládky do sítě proudí od roku 2004. Marie Černá to vysvětluje: „V roce 2003 až 2004 v návaznosti na další změnu legislativy, kdy se začalo víc dbát na ochranu ovzduší, jsme vybudovali na skládce zařízení na využívání skládkového plynu. Takže v roce 2004 bylo vybudováno zařízení, které dává 2x150 kilowatt elektrického výkonu.“

O vybudování vlastní spalovny svazek obcí neuvažuje. „Aby to bylo ekonomicky výhodné, museli bychom mít kapacitu kolem 50 až 100 tun ročně, a my máme kolem 35 tisíc tun,“ říká Černá.

Ani do budoucna o ní neuvažují. Nemusí. V roce 2010 byla zahájena příprava Integrovaného systému nakládání s odpady v Kraji Vysočina. V rámci tohoto systému chtějí na Vysočině podporovat materiálové využití odpadů, zvyšovat komfort třídění pro občany, budovat zařízení na zpracování bioodpadů – kompostárny a bioplynové stanice a v neposlední řadě zařízení na energetické využití odpadů, tzn. spalování odpadů s výrobou tepla a elektrické energie.

Peníze jsou až na prvním místě

Podobně jako na většinu dosud realizovaných projektů, chystá se svazek obcí podat žádost o dotace i na vybudování výše zmíněné bioplynové stanice. Celkové náklady na její výstavbu se momentálně odhadují na 80 milionů korun. A dotace by mohly pokrýt až 40 procent ceny.

Za dobu své existence se svazku podařilo dosud na všechny stavby získat podporu ze Státního fondu životního prostředí, ať formou dotace nebo nějaké nízko úročené půjčky. Tato úspěšnost je do značné míry podmíněna faktem, že systém nikdy nebyl řešen pro jednu obec, ale byl to projekt regionální. „V orgánech ESKO-T jsou zastoupeni starostové všech velikostních kategorií obcí,“ vysvětluje Černá, „a ti určují ceny tak, aby si firma pokryla náklady, případně bylo na splácení úvěrů všech rozvojových programů, které se k dotacím musí dofinancovávat ze svého. Tedy nikomu se nerozděluje žádný zisk!“

(nc)

Čeští politici řeší, co udělat, aby vysoké ceny benzinu a nafty klesly, ale žádný z nich nevystoupil a neřekl: k drahým klasickým palivům existuje alternativa. Třeba v podobě automobilů, nákladních vozidel, ale i autobusů, poháněných mnohem levnějším stlačeným zemním plynem (CNG). A možná by stačilo, kdyby některý z členů vlády začal takovým vozem i jezdit.

Ale realita je jiná. Není pak divu, že rozvoj alternativních pohonů je v Česku stále v počátcích. A tak přijde-li razantní obrat, lze čekat, že nikoliv „svrchu“, díky legislativě, ale „zdola“, díky výrobcům aut, kteří v těch na CNG začínají vidět zajímavou možnost jak rozšířit své modelové řady. A hlavní argument – nízké provozní náklady, je hned po ruce. CNG šetří až 50 procent provozních nákladů na klasické pohonné hmoty. Auta na CNG jsou navíc dnes bezpečnější, ekologičtější, mají větší dojezd, nádrže nezabírají zavazadlový prostor a mají mnoho dalších předností.

„Nepochybně existuje i jiná nabídka alternativních paliv, než je CNG, ale už jen pokud vezmeme v úvahu, že usnesení vlády, které dalo zelenou rozvoji tohoto paliva, se datuje k roku 2005, je zřejmé, že ostatní alternativní paliva musí urazit ještě dlouhou cestu,“ říká Markéta Schauhuberová, manažerka České plynárenské unie. „CNG má hodně vyřešených problémů dávno za sebou, jako je cena vozidel, rychlé tankování, vhodná legislativní opatření, dojezdová vzdálenost, garážování, úlevy na spotřební i silniční dani. Ve světě jen za poslední rok přibylo více než 2,5 milionu CNG vozidel,“ dodává.

Na boom se stále čeká

Česko ale na svůj boom stále ještě čeká. Podle Zdeňka Prokopce, předsedy představenstva Asociace NGV (natural gas vehicle), která se zabývá právě podporou dopravy na stlačený zemní plyn a biometan, může zájmu paradoxně pomoci právě ekonomická krize.

„Stále více lidem je jasné, že právě CNG je rozumnou alternativou ke drahé, cenově nestabilní ropě a jejím derivátům, neboť šetří až 50 procent provozních nákladů na pohonné hmoty a snižuje emisní zátěž,“ říká Zdeněk Prokopec.

Podíl CNG vozidel na celkovém vozovém parku v Česku tvoří prozatím jen desetinu procenta! Česká pošta právě kupuje 412 CNG vozů a uvažuje až o 2 900 autech na tento pohon. Státní úřad inspekce práce připravuje nájem 180 vozidel a 46 mobilních plnicích stanic. Motivem je Program obměny vozového parku veřejné správy za „čistá“ vozidla, na základě kterého musí orgány státní správy mít do konce příštího roku 25 procent svých vozidel „ekologicky čistých“.

Ekonomika provozu ale nutí podobně uvažovat i dopravce. Například dopravní společnost ČSAD Autobusy České Budějovice hodlá už letos pořídit první autobusy na CNG. „S testováním zapůjčených vozidel jsme loni firmě pomáhali v Písku v rámci tamní městské dopravy a výsledky byly velmi dobré. Proto mně její zájem o nová vozidla ani nepřekvapuje,“ poznamenává Zdeněk Prokopec.

Slíva: CNG nabízí obrovský potenciál

V současné době v Česku jezdí zhruba 3 600 vozidel na zemní plyn. Něco přes tři tisíce tvoří osobní a užitková auta. Meziročně se počet těchto vozidel zvýšil o třetinu. Tím roste i objem prodaného stlačeného zemního plynu. Toho se v roce 2011 proti roku předchozímu prodalo o víc než 20 procent více. „Za letošní první dva měsíce jsme v Praze prodali o 45 procent CNG víc než za stejné období minulého roku,“ říká Jan Žákovec z Pražské plynárenské.

Motoristé zatím mají v Česku k dispozici 50 plnicích stanic. Z nich je 37 veřejných. Nejméně 100 dalších je pak tzv. domácích. Nízká hustota nemusí být ale překážkou provozu. Existují „domácí“ plničky, které lze připojit na plynový rozvod a CNG si vyrobit sami. Takové řešení nabízí společnost Motor Jikov Strojírenská, ze skupiny Motor Jikov Group.

„V oboru CNG vidíme obrovský potenciál. Dokázali jsme najít mezeru na trhu a dnes figurujeme na českém trhu jako jediný výrobce plnicích jednotek, navíc s komplexním zákaznickým servisem,“ říká Jiří Slíva, ředitel firmy Motor Jikov Strojírenská. Ta letos v lednu podepsala dohodu o spolupráci s německou společností Schwelm Anlagentechnik. To jí umožní nabízet nejen „domácí“, ale i velké plnicí stanice, včetně těch veřejných.

„Poptávka nyní roste hlavně u firem a institucí, které chtějí jezdit auty na CNG, ale k veřejné plničce mají daleko. Těm umíme z mobilních plniček postavit vlastní čerpací stanici, v níž mohou plnit své vozy doslova na svém dvoře,“ dodává Jiří Slíva. Firma nyní připravuje i levnější variantu. Klíčové parametry - prvotřídní jakost, bezpečnost a stoprocentní výkon, budou zachovány. Jediný rozdíl bude v komfortu obsluhy, kde moderní displej nahradí základní ovládání. První levnější prototypy budou k dispozici v létě. Připravují se ale i další typy, například výkonnější kompakt a modifikace podle elektrické napájecí soustavy 220 nebo 120 voltů.

Právě dostupnost plnicích stanic je jedním z důvodů, ovlivňujících nákup vozidel na  CNG. Veřejné CNG stanice se dnes proto staví přednostně u klasických čerpacích stanic podél hlavních tras. „V lednu jsme ve spolupráci se společností Gascontrol otevřeli CNG stanici v Ostravě – Muglinově, která je součástí čerpací stanice Lukoil,“ říká Hugo Kysilka, marketingový ředitel společnosti Vemex.

Nízké daně

Výhodou CNG vozidel je nulová silniční i nízká spotřební daň. Ta po několikaletém moratoriu sice už není od letošního roku nulová, nyní činí 0,36 Kč za metr krychlový plynu, ale stejná bude až do roku 2015. Poté bude zvolna růst do roku 2020 na 2,36 Kč. V porovnání se spotřební daní na benzin či naftu ve výši cca 13 Kč, resp. 11 Kč za litr, nebo 4 Kč za kilogram LPG, jde o částku zanedbatelnou.

„Cena CNG je dlouhodobě stabilní, za posledních 3,5 roku se zvýšila pouze o 1,40 Kč za kubík,“ říká Schauhuberová. Průměrná cena CNG je dnes kolem 17 Kč za kubík, zatímco benzin i nafta se pohybují přes 37 Kč za litr a jejich cena stále roste.

A návratnost takové investice? „To je individuální podle počtu ročně najetých kilometrů. Prokazatelné přitom je, že čím vyšší počet najetých kilometrů, tím rychlejší návratnost, klesající až k hranici dvou let,“ říká Zdeněk Prokopec z NGVA.

Zdeněk Zuntych

Společnost Fluke Corporation, globální lídr v oblasti přenosných elektronických testů a měřicích technologií, představuje nový měřič počtu částic Fluke 985, který je preferovaným přístrojem pro profesionály v oboru HVAC (heating, ventilation, air condition) a IAQ (indoor air quality). Ať už je třeba testování filtrů nebo měření v oblasti IAQ, měřič počtu částic Fluke 985 představuje přenosné řešení ke zjišťování koncentrace částic přítomných ve vzduchu. S jeho pomocí lze okamžitě a elektivně reagovat na vyžádané kontroly kvality vzduchu, které vycházejí z platných zákonných předpisů. Jedná se především o prostory veřejných institucí, kanceláře, hotelové pokoje, domácnosti, sklady či výrobní prostory s řízeným prostředím. Nejčastěji se zařízení využívají coby součást komplexního preventivního servisního programu.

S měřičem počtu částic Fluke 985 máte k dispozici tyto funkce:

·         Měření účinnosti filtrů

·         Sledování průmyslových čistých provozů

·         Předběžné měření kvality vzduchu v interiérech a bezproblémová práce se specialisty v oblasti IAQ

·         Vyhledávání zdrojů částic a jejich odstranění

·         Potvrzování provedených oprav zákazníkům

·         Kontrolní měření pravidelné údržby

Uživatelé měřiče počtu částic Fluke 985 mají k dispozici přehledný velký displej, intuitivní ikony pro navigaci v nabídkách a jednodušší prezentaci změřených dat. Testování tak lze provádět rychleji a méně času trávit procházením jednotlivých obrazovek pro zobrazení požadovaných výsledků.

Měřič počtu částic Fluke 985 je lehký a snadno použitelný v jakékoli poloze a díky možnostem snadného exportu dat přes USB kabel či paměťovou kartu je možné vyhodnocovat a analyzovat data kdekoli a kdykoli.